Den 1, pondělí 21. července 2014
Tak jako v některých minulých ročnících, i první den Expedice 2014 byl ve znamení deště. Právě skončený víkend byl tropický, ale meteorologové už předem varovali, že v pondělí se objeví vydatné deště.
Během dne mraky na obloze postupně tmavly a kolem třetí hodiny odpolední se nad Plzní objevila první silná bouřka s lijákem. Ta zastihla některé účastníky v průběhu balení a nakládky materiálu do aut. Kupodivu Bažantnici se bouře vyhnula a spadlo jen pár kapek. Proto zde nebyl problém s přípravou areálu na čtrnáctidenní pobyt astronomů. I stavba stanů probíhala bez komplikací.
Když byly přípravné práce alespoň částečně dokončeny a přiblížil se čas jít na večeři, uskutečnil se první nástup, kde vedoucí praktika seznámil všechny s organizačními záležitostmi. Po něm následoval pochod do hospody ve Hvozdu, který byl provázen zlověstně tmavou oblohou, ze které však nic nepadalo. To se změnilo v průběhu samotné večeře, takže zpáteční cesta již byla provázena deštěm, který později ještě zesílil natolik, že všichni účastníci spali raději pod střechou než ve svých letitých stanech.
Bylo jasné, že tuto noc se pozorování neuskuteční. Byla to škoda, protože v případě příznivějšího počasí se mohly uskutečnit výjezdy do okolí a sledovat zákryt výjimečně jasné hvězdy (3,6 mag.) planetkou.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák
Den 2, úterý 22. července 2014
První expediční ráno se většina účastníků probudila pod střechou, kam se raději schovala před nočním deštěm. Po snídani se někteří věnovali pozorování nebo vyhánění všemožných zvířátek – užovky z koupelny nebo velkého pavouka z umyvadla.
Na oběd se pak vydali již tradičně do jídelny hvozdeckého zemědělského družstva, kde si pochutnali na rizotu. Po návratu z oběda si část tábora vyzkoušela střelbu z airsoftové pistole na terč, nebo obdivovala model tanku na dálkové ovládání vedoucího praktika. Během odpoledne nebyly zanedbány ani sportovní aktivity, neboť nejmladší účastníci hráli míčové hry.
Navečer byla i přes poněkud nejistou meteorologickou situaci vyhlášena pozorovací pohotovost. Tábor byl rozdělen do tří skupin. Dvě skupiny byly zaměřené na tzv. AAPO (Amatérská Astronomická Prohlídka Oblohy) a třetí skupina na fotografování. Jedna ze skupin na AAPO byla tvořena hlavně novými účastníky, které bylo potřeba nejprve naučit základní orientaci na obloze. Zhruba po 23. hodině však pozorovatelům zkomplikovala činnost přicházející oblačnost a bylo třeba na více jak hodinu přerušit pozorování. Chvilku po půlnoci byla vyhlášena svačina, mezitím se vyjasnilo a bylo možné pokračovat v pozorování. Někteří se pokusili sledovat i planetkový zákryt. Jedním z nich byl Jirka Polák, který po celou dobu poctivě oblast zákrytu monitoroval. Ke vší smůle se však přesně na dobu zákrytu daná oblast zakryla mraky. Zoufalé Jirkovo lamentování přivádělo ostatní účastníky k salvám smíchu. Samotné pozorování pak pokračovalo až přibližně do 3. hodiny ranní, kdy přišla další vysoká oblačnost a znemožnila pokračování, ačkoli o několik desítek minut později se opět částečně vyjasnilo.
Jakub Suchý, foto Jiří Polák
Den 3, středa 23. července 2014
Třetí expediční den začal pro většinu účastníků přímo na fotbalovém hřišti, kde značná část dospávala po předešlé pozorovací noci. Ta byla celkem úspěšná, neboť se při ní pozorovala řada vesmírných objektů jak z blízkého, tak i ze vzdálenějšího vesmíru. Byl také vyzkoušen zcela nový zrcadlový dalekohled typu Newton o průměru 40 cm na dobsonově montáži.
Po snídani se začala pozorovat a zaznamenávat do pozorovacího protokolu sluneční aktivita ve spodní sluneční vrstvě zvané fotosféra. Proti předešlému dni se zdálo, že aktivita ve fotosféře bude pomalu narůstat. Pro středeční den narostlo relativní číslo na hodnotu 89.
V odpoledních hodinách po obědě služba a několik dalších jedinců odjeli do Manětína doplnit zásoby. Odpoledne někteří odpočívali a připravovali se na další pozorovací noc. Další kopali do míče na bránu, či si četli. Několik jedinců se zabývalo střelbou na terč ze vzduchové pistole. Došlo však k zaseknutí náboje a proto byla střelba předčasně ukončena. Využit byl i model tanku. Na věžní část byla nainstalována malá kamera a s ní bylo poté natočeno krátké video, v němž je zachycena jízda modelu, otáčení věže, náklon kanónu i střelba z tanku.
Ve večerních hodinách pak dorazilo několik dalších zájemců o pozorování a proto byly pozorovací skupiny rozšířeny. Vývoj počasí byl velmi neklidný. Chvílemi jasno, pak přechod oblačnost, dokonce se objevilo pár kapiček. Při cestě na večeři bylo možné spatřit část výrazné duhy. Pak se ale oblačnost pozvolně rozpouštěla a tak bylo možné zahájit přípravy na další pozorovací noc.
Lumír Honzík, foto Jakub Toman
Den 4, čtvrtek 24. července 2014
Během noci se sledovaly meteory, provádělo AAPO, testoval nový dalekohled a došlo i na exotičtější pozorování. Na jednom přístroji probíhalo sledování možné exoplanety, které se druhý den ukázalo jako úspěšné. Všechny poněkud potrápila oblačnost. Zvečera bylo nebe zcela jasné, během noci se ale objevily mraky, které poměrně rychle pokryly většinu oblohy. Expedičníci museli přerušit svou činnost, a protože už bylo po půlnoci, uspořádala se půlnoční svačinka. Po ní se počasí zlepšilo a bylo možné opět pozorovat až do ranních hodin.
Čtvrteční ráno začalo pro část účastníků trochu později, než obvykle. Služba totiž vyhlásila budíček a snídani tak slabě, že její křik nedolehl do vzdálenějších koutů louky, kde spali někteří pozorovatelé. Následkem toho dorazili do klubovny v čase, kdy už zásoby potravin byly poněkud prořídlé. Přesto nikdo nezůstal nikdo o hladu – každý nalezl něco, čím mohl ukojit svůj hlad.
Dopoledne uteklo jako voda a ještě před 12. hodinou se postupně celý tábor vydal na tradiční cestu do Hvozdu na oběd. Po návratu zpět se většina táborníků dala do zpracování výsledků předchozí noci. Nezapomnělo se ani na Slunce, u kterého se sledovala a zaznamenávala jeho aktivita. Malá skupinka se vypravila k rybníku, aby vyzkoušela jeho vhodnost ke koupání. Voda byla poměrně chladná, přesto byla koupel v teplém dnu vítaným osvěžením. Ti, kteří byli po dvou pozorovacích nocích unaveni, si nalezli nějaký klidný kout, kde se oddali odpočinku. Po večeři se opět jezdilo a střílelo z airsoftového modelu tanku.
Počasí ve večerních hodinách se dalo definovat jako střídavě oblačné. Chvílemi byla obloha téměř zcela čistá, o chvíli později se z větší části zatáhla mraky. Nakonec oblačnost přeci jen zmizela a bylo možné vyrazit na hřiště pozorovat.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák
Den 5, pátek 25. července 2014
Přes večerní nejistotu se pozorování vydařilo a většina účastníků končila až v době, kdy začala obloha k ránu blednout. Opět se pozorovalo jak pouhým okem (meteory), tak i pomocí různých druhů dalekohledů. V nich se střídaly galaxie, hvězdokupy, mlhoviny a další objekty vzdáleného vesmíru. Po nějaké době se bohužel projevil zvýšený spad rosy, který silně komplikoval pozorování a nakonec způsobil, že teleskopičtí pozorovatelé museli skončit předčasně. Nejdéle tak na hřišti vydrželi meteoráři, jejichž poslední pozorovací interval skončil krátce po půl čtvrté.
Po takové noci je jasné, že po vyhlášení budíčku všem chvíli trvalo, než se probrali ze sladkého spánku a šli se nasnídat. Po jídle se chvíli debatovalo či pracovalo na počítačích a než se expedičníci nadáli, nastal čas oběda.
Odpoledne jako již tradičně patřilo zpracování napozorovaných dat. Astronomové převáděli do elektronické podoby meteory, prováděli úpravy fotek či videí. Ti, co měli hodně sportovního elánu, si hráli s míčem. Velká část účastníků ale spíše šetřila síly na případnou další noc. Část táborníků vyrazila na nákup do Manětína, protože zásoby potravin se již tenčily. Cestu stále komplikuje uzavřený most v Manětíně, který se musí složitě objíždět.
Podobně jako v minulých dnech se i v pátek zastavilo několik návštěv. Někteří návštěvníci dokonce přivezli své potomky, aby jim ukázali, jak to na Expedici vypadá.
Počasí bylo přes den spíše zamračené a k večeru spadlo i pár kapek. Po večeři se většina táborníků shromáždila na lavičkách před hřištěm a sledovala oblohu. Na ní defilovaly zajímavé mraky, ale hlavně se zhruba na severním obzoru objevila vzdálená bouřka s intenzivními blesky. Naštěstí se k Bažantnici nepřiblížila, takže jen poskytla pěkné nebeské divadlo.
Navzdory této situaci se obloha postupně vyčistila a po setmění se mohli expedičníci již počtvrté vydat pozorovat.
Václav Kalaš, foto David Prudek
Den 6, sobota 26. července 2014
Uběhlo pět expedičních dní a do Bažantnice zavítal první víkend. Ten se zpravidla neliší od všedních dnů jen menší změnou v charakteru stravování, ale i tím, že dorazí řada účastníků, kteří často díky zaměstnání jindy než v tyto dny přijet nemohou.
Dlouhodobě stabilní počasí způsobilo pozorování i předešlou noc, a tak se do sobotního rána, nebo spíše řečeno dopoledne, probouzela řada expedičníků po ne více jak několika hodinách spánku. Už od rána ale bylo jasné, že sobotní den bude krásný a teplý. Někteří z expedičníků ho tak alespoň z části strávili v chladivém stínu stromů a nebo se rozhodli pro ochlazení svého těla zajít ještě dál – k nedalekému rybníku, který ovšem letos přílišnou kvalitou vody neoplývá.
Na oběd se tentokrát osazenstvo vydalo do hospody, tedy nikoli do kuchyně ZD Hvozd. Většina z astronomů však byla více než spokojena, protože k obědu byly knedlíky pněné uzeným masem se zelím.
Odpoledne pak patřilo k těm typickým „popozorovacím“ tedy věnovaným četbě, zpracování meteorů a také pochopitelně spaní. Okolo čtvrté hodiny nás také opustil vedoucí a dalších pár jedinců, kteří odjeli na šumavskou Rokytu, kde je v podvečerních hodinách čekala přednáška a pozorování. Oficiálním leaderem tábora se tak stal alespoň nakrátko Ondra Trnka, který svou úlohu k všeobecnému očekávání zvládl dokonale a s grácií sobě vlastní.
V podvečer si pak nejeden expedičník oddechl, protože začalo být jasné, že linie jasných pozorovacích nocí tou sobotní skončí. Dokonce bylo možné pozorovat při setmění i nedalekou bouřku, která ale kromě několika blesků a kapek nic zásadního nezpůsobila.
Okolo jedenácté hodiny se navrátila i šumavská skupina, navíc ještě obohacená dalším expedičníkem, a tak krátce před půlnocí ulehal tábor ke spánku již opět v kompletní sestavě.
Martin Adamovský, foto Jiří Polák
Den 7, neděle 27. července 2014
Přestože se v noci nepozorovalo, nechtělo se většině táborníků ráno příliš vstávat. Když služba vyhlásila budíček a o chvilku později i snídani, někteří expedičníci reagovali velmi pomalu, ba dokonce i pokračovali ve spánku.
V relaxačním duchu se neslo celé dopoledne a vlastně pak i celý den. Po obědě, v neděli tradičně v hospodě, si téměř všichni vychválili velmi velké porce a jen stěží se pak vrátili zpátky do tábora.
Odpoledne Lumír Honzík opět „vyvenčil“ svůj dálkově ovládaný model tanku a sportovně založenější osazenstvo se vydalo na projíždku po okolí na kole. Zbytek tábora se věnoval různým odpočinkovým aktivitám – od četby až po hraní her. Zároveň se celkový počet účastníků rozšířil o tři nové přírustky, kteří přijeli na druhý expediční týden.
Po večerním nástupu se tábor vydal na sladkou večeři (palačinky s borůvkami) a z večeře se stejně jako z oběda většina vrátila s plnými žaludky. Po návratu se pár táborníků odhodlalo házet si s frisbee, jiní se zas věnovali nácviku střelby z airsoftové pistole, a nebo jen tak klábosili na zápraží. S přicházející tmou museli ustat i veškeré sportovní aktivity. Někdo tak trávil zbytek večer vyprávěním a někdo zas prací na počítačích.
Vzhledem k nepříznivé meteorologické situaci bylo již od večera jasné, že se dnes pozorovat nebude. Ačkoli v Bažantnici nakonec večer nepršelo, bylo možné pozorovat blesky bouřky severně od stanoviště Expedice. A několik málo minut po půlnoci ulehli poslední zbývající „žijící“ účastníci Expedice ke spánku.
Jakub Suchý, foto Jiří Polák
Den 8, pondělí 28. července 2014
Půlnocí z neděle na pondělí se Expedice přehoupla do své druhé poloviny. Ačkoli noc byla převážně zatažená a to poměrně souvislou oblačností, přesto část táborníků zariskovala a opět spala pod širákem přímo na hřišti. Naštěstí žádná sprška v noci nepřišla, takže mohli v klidu spát až do rána.
Hned pod snídani se část táborníků vypravila do Manětína pro čerstvé pečivo a další potraviny. Výprava se vrátila zpět tak rychle, že podle některých nemohla za tu dobu nákup stihnout. Přesto se jí to podařilo a díky tomu měli všichni účastníci zásoby jídla na několik dalších dnů.
Nedlouho poté přišel čas, aby se všichni vydali na oběd. V jídelně uspokojili expedičníci své chuťové buňky a po případné zastávce v místním obchodě se opět vrátili do tábora, kde se mohli věnovat odpolednímu programu. Někteří zasedli k počítačům, jiní si četli nebo se věnovali třeba střelbě na terč ze vzduchových zbraní. Přestože nebylo úplné horko, pár otužilců se opět vydalo schladit do rybníka za lesem.
Po svačině začalo hřímat a bylo jasné, že se asi přižene nějaký déšť. V plánu bylo létání s modelem vrtulníku, ale kvůli větru, který se zvedl, muselo být po chvilce ukončeno. Před šestou hodinou podvečerní se opravdu přihnala průtrž mračen, doprovázená hromobitím. Většina táborníků se shromáždila pod střechou na terase, odkud sledovala vývoj situace.
Během večerního nástupu stále ještě pršelo, ale už jen mírně. Předpověď na noc ale byla téměř beznadějná, takže vedoucí ani nedělal rozdělení do skupin na pozorování. Proti očekávání ale rozhodl, že se na večeři půjde pěšky. Krátce poté, co se expedičníci vydali na cestu, déšť zesílil, takže než přišli do hospody, stačili pěkně zmoknout. Suchá dorazila pouze čtveřice táborníků, která použila k dopravě vozidlo.
V pozdějších hodinách, už téměř za tmy, se uskutečnila bitva, do které se zapojily dva modely tanků. Jejich řidiči zkoušeli různě rychlou jízdu, jemné manévrování s hlavní i věží a simulovanou střelbu na protivníka. Nakonec oba tanky pronikly do jedné z místností a honily se v ní. Jako největší problém se nakonec ukázal práh, který dokázaly překonat až poté, co byl před něj postaven kus dřeva.
Před půlnocí se obloha překvapivě vybrala, ale bylo to až v době, kdy část táborníků již zalehla ke spánku. Navíc byla tráva na hřišti pěkně podmáčená, viditelnost snižovala mlha a data z družice ukazovala, že stav dlouho nevydrží. To vše způsobilo, že svůj dalekohled vytáhl jen jeden expedičník, ostatní se věnovali jiným aktivitám a brzy se celý tábor uložil ke spánku.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák
Den 9, úterý 29. července 2014
Úterní ráno proběhlo ve stejné atmosféře jako několik předchozích dní. Minulá noc byla sice částečně jasná, přesto hrozily občasné přeháňky, a proto se většina účastníků probouzela ve svých stanech či na venkovní terase. Ani v dopoledních hodinách se zcela nevyjasnilo a po snídani následovala na programu přednáška ředitele Lumíra Honzíka, jejímž tématem bylo Slunce a možnosti jeho pozorování.
Po skončení prezentace se celý tábor odebral na oběd do Hvozdu, kde na nás čekaly flíčky s uzeným masem. Ihned po návratu do tábora se uskutečnilo focení společné fotografie, jelikož zde pobýval nejvyšší počet účastníků. Premiéru si během toho odbyl náš nový dalekohled Dobson SkyWatcher, který na fotce vystřídal dalekohled Meade. Nového dalekohledu se poté ujal Michal Bareš, aby ho zkolimoval. Zbytek odpoledne vyplnily volnočasové aktivity, odpočinek, svačina a před večeří se stihlo i namířit dalekohledy na Slunce a pozorovala se jeho aktivita ve fotosféře a chromosféře. Chvíli poté začal očekávaný déšť.
Na nástupu jsme byli seznámeni s organizačními záležitostmi a byli rozděleni do čtyř pozorovacích skupin, poté jsme v autech zamířili na večeři. Po ní se opět vyčkávalo, jak se vyvine meteorologická situace. Přestože byl celý večer zamračený s občasným poprcháváním, oblačnost se postupně rozpadla a po několikadenní přestávce jsme se začali připravovat na pozorovací noc.
Huy Do Duc, foto Jiří Polák
Den 10, středa 30. července 2014
Ačkoli to zvečera tak nevypadalo, nakonec se v noci vyjasnilo a bylo možné pozorovat zhruba do třetí hodiny ranní, kdy se na oblohu od jihu nasunula oblačnost. Tuto noc byly postaveny dvě meteorářské skupiny, zbytek expedičníků trávil noc u dalekohledů. Tráva na hřišti byla po předchozích deštích silně podmáčená, takže celta či jiná nepromokavá podložka pod spacák byla tuto noc naprostou nutností. Vysoká vlhkost komplikovala práci s technikou, a proto se část pozorovatelů nakonec přesunula na meteory, kde tyto problémy nebyly.
Po snídani se všichni shromáždili v klubovně, kde se promítalo video, natočené před dvaceti lety na Expedici 1994. Někteří aktéři, kteří ve videu účinkovali, se od té doby změnili tak, že je mladší účastníci ani nepoznali. Ihned po skončení promítání se uskutečnil sběr dřeva, aby se v případě nepříznivého počasí mohl večer uskutečnit táborák. Expedičníci natahali z blízkého i vzdálenějšího okolí do tábora řadu soušek, které poslouží jako palivo pro oheň. Sběračům neunikla ani špička stromu, která se ulomila během loňské Expedice a dosud ležela u cesty, kudy se chodí do Hvozdu. Během její dopravy do tábora větvemi „učesala“ lesní cestu, skoro tak, jako by ji někdo uhrabal hráběmi.
Ani tento den samozřejmě nechyběla cesta na oběd a zpět. Odpoledne bylo věnováno různým aktivitám, mezi nimiž nechybělo sekání, řezání a lámání dřeva na menší části. Dva dobrodruzi se vydali do rybníka, i když obloha byla hrozivě temná a v dálce hřímalo. Naštěstí zvládli přeplavat rybník tam a zpět ještě před tím, než se rozpršelo. Déšť pak s větší či menší intenzitou skrápěl tábor a jeho okolí po celé odpoledne až do večera. Z tohoto důvodu a také kvůli nepříznivé předpovědi se při nástupu ani nedělalo rozdělení do skupin.
Na večeři na táborníky v hospodě čekaly borůvkové knedlíky, ke kterým si pár fajnšmekrů dalo místo obvyklého piva či kofoly poněkud netradiční nápoj – mléko. Protože večer to na pozorování nevypadalo, probíhaly další přípravy na táborový oheň. Ten byl později po menších komplikacích, způsobených vlhkým dřevem, zapálen a brzy se kolem něj shromáždili všichni táborníci. Nad plameny se opékaly špekáčky, hrálo se na kytaru a zpívalo dlouho do noci. Malou přestávku si vynutil jen průjezd posledního nočního autobusu, tzv. „půlnočky“, kterou si pár expedičníků šlo dokonce prohlédnout a vyfotit přímo na zastávku v Bažantnici.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák
Den 11, čtvrtek 31. července 2014
Po předešlé noci, nesoucí se v duchu veselé zábavy u táborového ohně, se expediční ráno vyvíjelo v rytmu poněkud ospalejším. Skutečnost, že i přes den byla beznadějně zatažená obloha, která znemožňovala i veškeré pozorování Slunce, tomu nikterak nepomohla. Posilněna snídaní se většina zúčastněných odebrala především k dlouhou chvíli zkracujícím aktivitám jako například kopání do míče, či hraní her na všemožné elektronice. Došlo také na pokračování přednášky o Slunci, která se dnes týkala především chomosféry a koróny, ale ani tentokrát se nedobrala závěrečné obrazovky.
Po obědě v místním ZD se nic zásadního nezměnilo a výhružně temné mraky se stále jen mračily na bažantnické pozorovatele. Cestou z oběda se někteří bavili sčítaním pavouků v přilehlém ostružiní, ale zábava to nebyla příliš záživná. Možné bylo také sledovat letecké dovednosti jednoho z účastníku s dálkově řízeným modelem vrtulníku. Počasí se časem mírně vylepšilo, a tak bylo možné poprvé na letošní Expedici vynést brány na fotbal. To by sice samo vystačilo na odbornou publikaci, ale za zmínku stojí především samotná hra dvou expedičních týmů, která skončila nerozhodně těsně před svačinou. Slunce nás během těchto chvil obdařilo letmým pohledem dírou v mracích, to jen abychom nezapoměli, že stále existuje. Po svačině vyrazil vedoucí celého praktika na konferenci ohledně Manětínské oblasti temné oblohy za starostkou do Dražně, z které se vrátil až těsně před večeří, situované opět do hvozdecké hospody. Cestou z večeře jsme byli mile překvapeni vývojem meteorologické situace, která slibovala vyhlášení pozorovací pohotovosti.
Uskutečnil se také testovací let dvou raket na nový typ pevného paliva, který dopadl nad očekávání úspěšně a jemuž všichni, kdož šli třeba náhodou kolem, se zájmem přihlíželi. Během dne tábor navštívilo také několik návštěv, z nichž se jedna podle svých slov rozhodla, a to i bez většího nátlaku zůstat přes noc.
Když se pak večer na expedičním semaforu rozzářil oranžový napis „Vyšší stupeň pozorovací pohotovosti“ a již téměř jasná obloha příjemě poteměla, převlékli se pozorovatelé do teplého oblečení a s vírou hvězdnaté noci vyrazili na svá stanoviště. Byly postaveny čtyři pozorovací skupiny, a to dvě meteorářské a stejný počet zaměřených na astronomickou prohlídku oblohy (AAPO). Ty se pak věnovaly odborné činnosti až do ranních hodin.
David Prudek, foto Ondřej Trnka
Den 12, pátek 1. srpna 2014
Předešlá noc se opravdu vydařila. Když jsem zhruba kolem půl páté ulehal ke spánku, po dlouhé době jsem měl pocit zažehnaného pozorovacího „absťáku“. Podle tvrzení ostatních byla obloha v noci světlejší v porovnání s podmínkami, které panovaly minulý týden, měření tmavosti oblohy však ukazovala velmi dobré hodnoty. Celou noc jsem měl k dispozici rovnou dva větší dalekohledy, přičemž zejména se 40 cm GOTO Dobsonem jsem se „vyřádil“ na méně známých, ale možná o to zajímavějších objektech. Třešničkou bylo pozorování protoplanetární mlhoviny NGC 7026 alias „Cheeseburger nebula“, která mě zaujala natolik, že jsem pořídil její kresbu. Doporučuji podívat se na tento nevšední objekt větším dalekohledem, pochopíte, proč dostal tuto přezdívku. Ačkoliv jsem většinu času strávil pohledem do okuláru, zahlédl jsem i tak několik pěkných meteorů, z čehož usuzuji, že ani meteorářské skupiny se nenudily. O to méně chápu některé expedičníky, kteří dokázali usnout jen pár minut po ulehnutí na pozorovací louku místo toho, aby se těšili z krásného letního nebe.
Zásluhu na probuzení tábora mělo tentokrát spíše ostré Slunce na vymetené obloze než služba, nesměle propagující možnost vstávání a snídaně, kvůli pozorování tentokrát poněkud posunuté. Dopoledne se tentokrát obešlo bez pokračování seriálu přednášek o Slunci, a tak (alespoň z mého pohledu) jsme vlastně nedlouho po probuzení vyrazili na poslední letošní oběd do ZD (o víkendech jídelna nefunguje). Odpoledne proběhlo v tradičním znamení odpočinku, hraní her a zpracování výsledků pozorování z předchozí noci. Jirka Polák si připravil zajímavou prezentaci možností nového setu určeného k pozorování zákrytů, který má zapůjčený od rokycanské hvězdárny. Společně jsme se podivili nad tím, že i v roce 2014 se jako nejvhodnější záznamová technika jeví analogová(!) televizní kamera, do jejíhož výstupu je rovněž analogově vkládán přesný čas.
Předpověď počasí na noc byla jako vždy nejistá a ještě cestou z večeře byla obloha plná mraků, se západem Slunce však začala oblačnost poměrně rychle mizet. S kolegou Vaškem Sidorjakem z Manětína jsme se proto rozhodli přeci jen uspořádat předem plánované a následně skoro zrušené pozorování pro putovní tábor, který měl zastávku v nedalekém Rabštejně nad Střelou. Opustili jsme proto Bažantnici a vydali se do Rabštejna. Bohužel, kde se vzala, tu se vzala další, zcela nečekaná oblačnost postupující od východu. Po příjezdu jsme tak mohli dychtivým dětem a jejich tatínkům ukázat již jen krvavě rudý srpek zapadajícího Měsíce přeťatý cáry vzdálených mraků a planetu Saturn, která měla u všech (ostatně jako vždy) velký úspěch. Poté jsme ještě chvíli debatovali o chystané oblasti tmavé oblohy a vlivu světelného znečištění z okolních vesnic, než nás zcela zatažená obloha přiměla sbalit dalekohledy a vydat se zpátky do tábora.
Po návratu jsem zjistil, že i zbytek expedičníků počasí doslova vypeklo. Pozorovací skupiny se poctivě připravily na noc, přesunuly se na svá stanoviště, nachystaly techniku a pak již jen bezmocně sledovaly, jak rychle postupující oblačnost ukusuje i poslední zbytky jasné oblohy. Je ironií osudu a zákonem schválnosti, že poté co jsme po dlouhém váhání a vyčkávání definitivně pozorování odpískali, všechno sklidili, zamkli a uložili se do spacáků, oblačnost odešla a bylo téměř jasno až do rána. Na restart pozorování však již nikdo neměl sílu a tak se celý tábor ponořil do říše snů.
Michal Bareš, foto Matěj Kučera
Den 13, sobota 2. srpna 2014
Sobotní ráno přivítalo expedičníky polojasným nebem. Vzhledem k tomu, že se předchozí noc nepozorovalo, služba nachystala snídani již na osmou hodinu a poté vzbudila zbytek táborníků. Ti se postupně trousili do klubovny, kde si nalili čaj, ze stolu vzali připravený rohlík a jali se potravu zpracovávat. Při tom samozřejmě debatovali o všem možném.
Dopoledne se uskutečnila přednáška, věnovaná astrofotometrické observatoři Gaia, kterou si vyslechlo téměř celé osazenstvo tábora. Byla značně rozsáhlá, proto ji Ondřej Trnka rozdělil na dvě části, které od sebe oddělil delší přestávkou. Zpočátku se výklad zaobíral astrometrií jako takovou a byla důkladně probrána její historie od samotných počátků. Později se posluchači dozvěděli řadu informací i ze současnosti, údaje o samotné družici Gaia, něco o její činnosti a další zajímavosti.
Poslední oběd Expedice 2014 se uskutečnil v hospodě, kde na bohatém menu nechyběla polévka, salát, ani sladký zákusek. Odpoledne se ještě dodělávalo zpracování výsledků či jejich kontrola. Mladší účastnící uspořádali menší maraton stolních her, mezi kterými dominovaly šachy. Na obloze sice přecházely mraky, ale mezi nimi velmi často svítilo Slunce, a tak opět někteří sledovali jeho aktivitu a zaznamenávali ji do protokolů. Protože se jednalo o poslední celý expediční den, začaly také některé přípravné práce na ukončení akce. Pár účastníků definitivně odjelo, jiní začali s úklidem věcí, o kterých usoudili, že je již nebudou potřebovat. Stanové městečko se zmenšilo o pár stanů, místo kterých zůstaly jen obdélníky žluté zválené trávy.
Během večerního nástupu vedoucí praktika vyhlásil poslední rozdělení, vyřídil řadu organizačních záležitostí a určil úkoly na nedělní dopoledne. Pak se všichni vydali na poslední cestu do Hvozdu. Šli pěšky a to navzdory hřímání, které se jim ozývalo nad hlavami a předpovědi, která slibovala déšť. Nejhorší prognózy se naštěstí nevyplnily a déšť dorazil až v době, kdy většina táborníků již byla na dohled od tábora. Navíc nebyl příliš intenzivní a po nedlouhé době ustal docela. Později byl dokonce zapálen oheň, a kdo chtěl, mohl si na něm opéci špekáčky. Brzy poté se ale přihnal silný vítr a hnal žhavé jiskry na všechny strany, i k nedalekým stanům. Proto byl oheň z bezpečnostních důvodů raději uhašen.
Největší zážitek dne však měl teprve přijít. Netrvalo dlouho a přihnala se mimořádně intenzivní bouře, kdy jeden blesk střídal druhý a záplavy deště bičovaly zem. Táborníci se shromáždili na terase pod střechou, odkud byl pěkný výhled na celé nebeské divadlo. Určitou dobu byla bouře přímo nad táborem, protože ihned po blesku následoval hrom. Část expedičníků se raději rozhodla přespat v budovách, jiní vyčkali, až bouře přešla, déšť ustal a riskli přespání ve stanu. V noci se naštěstí již žádná další bouře neobjevila, takže mohli v klidu načerpat síly na závěrečný, „balící“ den.
Václav Kalaš, foto David Prudek
Den 14, neděle 3. srpna 2014
Poslední expediční den se už léta řídí neměnnými pravidly. Prvním bodem je samozřejmě snídaně, která se od předešlých liší jen tím, že je poněkud pestřejší. Důvodem je, že je potřeba zpracovat různé zbytky potravin, které se nespotřebovaly v předchozích dnech. Díky tomu si expedičníci mohli vybírat chléb namazaný několika různými pochutinami.
Po tomto posilnění již všechny čekal jen jediný úkol. Vše sbalit, naložit do aut, uklidit a uvést celý areál do původního stavu. Každá z místností měla určena svého uklízeče či dvojici uklízečů a ti se museli postarat, aby z nich zmizelo vše, co do nich nepatřilo. Poté se do nich případně mohly vrátit věci, které se na začátku Expedice vystěhovaly. Dále se místnosti musely zamést a vytřít. Vedoucí praktika pak vše pečlivě zkontroloval a upozornil na případné nedostatky.
Planetární věci několik táborníků pečlivě naskládalo do služebních aut, či na střešní nosič jednoho z nich, soukromý majetek si každý musel sbalit a naložit sám. Jen těm nejmladším pomáhali rodiče, kteří si pro ně začali přijíždět kolem desáté hodiny. Po nějaké době v táboře zbyli jen ti starší, kteří dokončovali likvidační práce. Poté, co bylo vše zdárně dokončeno, zkontrolováno a pozamykáno, nasedli do vozidel a po rozloučení se v menší koloně vydali ke svým domovům.
Areál v Bažantnici osiřel. Doufejme, že za rok se téměř všichni letošní expedičníci a možná i nějací noví zde opět sejdou na Expedici 2015.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
