Endeavour v ulicích velkoměsta – Hvězdárna v Rokycanech a Plzni

Toto je 8. článek z 28 ze série Program Space Shuttle

Přeprava raketoplánů na takové vzdálenosti nebyla v době jejich aktivní činnosti ničím neobvyklým. Pokud nebylo možné z nějakého důvodu přistát u Kennedyho vesmírného střediska (Kennedy Space Center – KSC), měly raketoplány v záloze Edwardsovu leteckou základnu (Edwards Air Force Base) v Kalifornii. Ta leží asi 100 km právě od Los Angeles. Přesuny obstarával Boeing 747, který byl speciálně upravený jako letadlový nosič raketoplánů (v angličtině Shuttle Carrier Aircraft, zkráceně SCA), na jehož hřbetu bylo vesmírné plavidlo připevněno. Tyto stroje byly v NASA dva, starší měl označení N905NA, novější pak N911NA. Jak je vidět, letecká přeprava raketoplánů byla záležitost, kterou již v NASA mnohokrát vyzkoušeli a dobře znali. Poněkud komplikovanější ale bylo, že Kalifornské vědecké středisko je umístěno v hustě osídlené části města a od letiště je vzdáleno téměř 20 km. Pozemní dopravu raketoplánu sice v NASA již také prováděli, ale ještě nikdy ulicemi velkého města.

Nejprve byl Endeavour několik měsíců umístěn ve vystrojovací hale (Orbiter Processing Facility – OPF) číslo 2, kde byl připravován na poslední přelet a vystavení. Vytažen z ní byl 16. srpna 2012 a za pomoci tahače se přesouval do montážní haly (Vehicle Assembly Building – VAB). Cestou jej ještě čekalo poslední rozloučení se svým „kolegou“, raketoplánem Atlantis, který se ve stejné době přemisťoval opačným směrem. Oba letouny byly postaveny předními částmi k sobě, jen několik metrů od sebe. Díky tomu bylo možné pořídit řadu neobvyklých snímků. Poté se cesty obou vesmírných plavidel definitivně rozešly a Endeavour se ukryl v montážní hale, kde strávil necelý měsíc. Mezitím 11. září do KSC přiletěl letadlový nosič N905NA, který dostal za úkol přenést raketoplán na svém hřbetě do Los Angeles. Endeavour opustil montážní halu 14. září kolem páté hodiny ranní místního času a přesunul se ke spojovacímu zařízení Mate-Demate Device (MDD), ke kterému dorazil asi po dvou hodinách. Poté začal proces spojování obou letounů, který skončil – samozřejmě s přestávkami – až druhý den ve 13. hodin. Prvotní předpoklady počítaly s tím, že nosič s raketoplánem odstartuje již 16. září, ale jak už to bývá, situaci zkomplikovalo počasí a let musel být posunut. Nakonec se Endeavour vznesl o tři dny později, ve středu 19. září v 7:22. Pilot nosiče, Jeff Moultrie, provedl několik nízkých průletů nad vybranými lokalitami, například Návštěvnickým centrem Kennedyho vesmírného střediska (Kennedy Space Center Visitor’s Center), plážemi Space Coast nebo přistávací plochou Shuttle Landing Facility. Pak se teprve vydal na dalekou cestu. V širokém okolí KSC bylo velké množství diváků, kteří se přišli rozloučit s nejmladším raketoplánem a popřát mu šťastný let.

Cesta do Los Angeles neprobíhala nejkratší možnou trasou. Letadlový nosič s Endeavourem ještě vzdával hold významným institucím, které se podílely na výrobě raketoplánů. Asi po dvou hodinách letu provedl nízký průlet nad Stennisovým vesmírným střediskem (Stennis Space Center) v Mississippi, kde byly v počátcích programu Space Shuttle vyvíjeny a testovány hlavní motory raketoplánu (Space Shuttle Main Engine – SSME). Proletěl také nad Michoud Assembly Facility v New Orleans, kde se vyráběly vnější palivové nádrže (External Tank – ET). Za další hodinu a čtvrt se oba spojené letouny dostaly nad Houston v Texasu, kde se nachází Johnsonovo vesmírné středisko (Johnson Space Center), odkud se řídily všechny lety raketoplánů. I zde Endeavour se svým nosičem uskutečnil několik přeletů nad významnými místy a v 10:40 místního času přistál na letišti Ellington Field. Samozřejmě i zde bylo mnoho lidí, dychtících spatřit kosmický dopravní prostředek na vlastní oči.

Ačkoli měl původně Endeavour v Houstonu strávit dvě noci, kvůli zpoždění se jeho zastávka musela zkrátit. Již druhý den v 7:03 místního času se Boeing s drahocenným nákladem odlepil od země a vyrazil směrem k vojenské základně Biggs Army Airfield v texaském okresu El Paso, kde přistál zhruba za hodinu. Zde pobyl necelé tři hodiny, během kterých doplnil palivo. Pak pokračoval dále a uskutečnil několik přeletů nad vojenskou střelnicí White Sands ve výšce pouhých 450 metrů nad zemí. Tato lokalita sloužila jako jedno ze záložních míst k přistávání raketoplánů. V praxi se zde uskutečnilo jen jedno jediné a to 30. března 1982, kdy na místním letišti Northrup Strip přistála Columbia po návratu z mise STS-3. Další přelet byl nad městem Tucson v Arizoně na počest kongresmanky Gabrielle Giffordsové, která se zde narodila a 8. ledna 2011 byla vážně postřelena. Jedná se o manželku astronauta Marka E. Kellyho, který se zúčastnil čtyř kosmických misí, z toho dvou právě na palubě raketoplánu Endeavour. Byl také velitelem výpravy STS-134, což byl poslední let raketoplánu Endeavour. Po téměř devítihodinovém letu přistál nosič s raketoplánem v Kalifornii na Edwardsově letecké základně. Zde pak strávily oba letouny noc.

Na závěrečnou část cesty se Endeavour vydal druhý den, 21. září v 8:17 místního času. Měla naplánovanou délku 4,5 hodiny a opět obsahovala řadu přeletů nad zajímavými objekty. Než zamířil do Los Angeles, udělal si „vyhlídkový let“ po okolí. Navštívil například Laboratoře tryskového pohonu (Jet Propulsion Laboratory – JPL) u Pasadeny, Amesovo výzkumné středisko (Ames Research Center) nebo oblast San Francisca, kde nezapomněl prolétnout nad známým mostem Golden Gate (Zlatá brána). Poté již zamířil k Los Angeles, kde si z výšky „prohlédl“ například Griffithovu observatoř (Griffith Observatory), loď Queen Mary, Disneyland, filmová studia Universal, obří nápis Hollywood a také svůj nový domov – Kalifornské vědecké středisko. Úplně poslední let Endeavouru skončil ve 12:51 místního času, kdy se podvozek jeho letadlového nosič dotkl přistávací dráhy mezinárodního letiště v Los Angeles. Asi není třeba připomínat, že i zde si jej přišlo prohlédnout velké množství lidí.

Na oddělení raketoplánu od jeho nosiče se začalo pracovat v noci z pátku na sobotu. Důvodem bylo, že v té době se většinou zklidní větry, vanoucí v této oblasti a také proto, aby techniky nerušil hluk přistávajících a startujících letadel. K demontáži byly použity dva mohutné jeřáby, čtyři stožáry a další podpůrná technika. Kvůli řádnému ukotvení muselo být vyvrtáno téměř 200 děr do letištní plochy. Endeavour byl sňat z Boeingu a opatrně posazen na konstrukci, jejíž pohyb obstarávaly čtyři speciální, počítačem ovládané tahače. Tyto stroje se obvykle používají na přepravu mostních konstrukcí, částí vrtných plošin a podobných nadměrných nákladů. Všechny dohromady měly 80 poháněných kol. Druhý den byl raketoplán a jeho nosič postaveny tak, že se jejich přední části téměř dotýkaly a mohly díky tomu vzniknout originální fotografie. Oba stroje se tak zároveň definitivně rozloučily. Pátek 21. září 2012 se totiž zapsal do historie programu Space Shuttle jako poslední den, kdy raketoplán brázdil oblohu. Zároveň se jednalo o poslední úkol pro letadlový nosič raketoplánů N905NA. Pak už jej čekal jen přelet na Edwardsovu leteckou základnu, kde jej vyřadí ze služby a již nevzlétne. Bude sloužit jako zdroj náhradních dílů pro letadlo, zařazené do programu SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy – Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii). Druhý letadlový nosič, N911NA, potkal stejný osud již v únoru 2012.

Poté, co se cesty raketoplánu a jeho nosiče rozešly, byl Endeavour přemístěn do jednoho hangáru, kde jej technici připravovali na pozemní přesun. Z ocasní části odmontovali aerodynamický kryt, odstranili podpůrné vzpěry, používané během letecké přepravy a provedli další úpravy. Mnohem větší změny musely být provedeny po celé trase, kterou měl raketoplán absolvovat, než se dostane na místo určení. Pečlivé naplánování a provedení všech potřebných prací trvalo několik měsíců. Zejména se musely odstranit veškeré překážky, které by mohly bránit průjezdu tohoto nadměrného nákladu. Přeci jen raketoplán s rozpětím křídel bezmála 24 metrů a hmotností kolem 70 tun není žádný drobeček. V řadě případů se musela přemístit či odstranit elektrická vedení, semafory, veřejné osvětlení a podobná zařízení. Za oběť padlo také několik set stromů, které musely být přesazeny nebo pokáceny. Město Los Angeles však přislíbilo, že za všechny poražené stromy vysadí nové a to ve výrazně větším množství.

Endeavour vyjel z hangáru ve čtvrtek 11. října ve 23:25 místního času a prostory letiště opustil zhruba o dvě a půl hodiny později. Pak začala jeho unikátní jízda ulicemi města. Během transportu se o pohyb celé čtveřice tahačů staral jediný člověk, který jim dával pokyny joystickem přes dálkové ovládání. Maximální rychlost byla 3,2 km/h a první zastávka se uskutečnila na parkovišti nákupního centra na rohu Sepulveda Parkway. Zde se muselo počkat, až technici vypnou a nadzvednou elektrické vedení. Práce jim trvala osm hodin a teprve poté mohl raketoplán pokračovat. Další zastávka následovala v blízkosti obchodu Randy’s Donuts, na jehož střeše trůní obří kobliha. Do třetice se Endeavour zastavil před nadjezdem dálnice 405 (405 Freeway) a proběhla zde zajímavá akce. Tahače byly nahrazeny podvozky bez pohonu a jejich role se ujal pickup Toyota Tundra. Toto vozidlo nebylo nijak speciálně upraveno, jednalo se o běžný, sériově vyráběný vůz. Za volantem seděl profesionální kaskadér Matt McBride, spolujezdce dělal astronaut Garrett Reisman, který měl možnost cestovat ve všech třech dochovaných raketoplánech. Toyota uvedla raketoplán do pohybu ve 23:33 a překonání nadjezdu jí trvalo asi pět minut. Důvody k této akci byly dva. Jednak konstrukce s tahači nebyla schválena pro jízdu po nadjezdu (komplet byl příliš těžký) a také se samozřejmě jednalo o velkou reklamu a propagaci firmy Toyota. Tato firma dlouhodobě spolupracuje s Kalifornským vědeckým střediskem a vozidlo, které bylo použito k tažení raketoplánu, má být v budoucnu právě v tomto středisku vystaveno. Po překonání nadjezdu Toyotu opět vystřídaly čtyři tahače, které raketoplán vezly dál. Následovalo několik dalších zastávek, různé slavnostní obřady za účasti astronautů a dalších významných osobností. Celou cestu lemovaly obrovské zástupy zvědavců, kteří se přišli na ojedinělou událost podívat. Akce byla velmi náročná, v některých místech se křídla raketoplánu pohybovala opravdu jen několik centimetrů od stromů či jiných překážek. Do cíle se Endeavour dostal v neděli kolem poledne místního času a tak mu projetí celé devatenáctikilometrové trasy trvalo (včetně přestávek) déle než 60 hodin. To je o 17 hodin více, než se původně předpokládalo a náklady na tuto ojedinělou akci dosáhly zhruba 10 miliónů dolarů. Před Kalifornským vědeckým střediskem proběhl slavností ceremoniál, na kterém jej zaměstnanci přivítali do svých sbírek. Přímo do hangáru zajel Endeavour 14. října ve 21:45 místního času.

Vzhledem k tomu, že Endeavour během své aktivní činnosti vzlétl 25x do vesmíru, bývá tato jeho poslední cesta často označována jako „26 mise“. Stejně o ní mluvil i starosta Los Angeles, Antonio Villaraigosa, který ji ve svém projevu prohlásil za úspěšně dokončenou. Také zmínil její značnou obtížnost a mluvil o tom, že nic podobného se ještě nikdy neuskutečnilo a zřejmě se ani nebude opakovat. Podle jeho slov má raketoplán nyní před sebou zcela novou misi – inspirovat budoucí průzkumníky a mladou generaci, aby se zajímali o vědu, a pomůže tak vydláždit cestu k novým objevům.

Endeavour bude od 30. října 2012 dočasně vystaven v pavilónu Samuela Oschina spolu s některými zařízeními, která jsou s ním spjata. Asi nejvýznamnější z nich bude kosmická laboratoř Spacehab, kterou právě tento raketoplán vynesl na oběžnou dráhu v srpnu 2007 během mise STS-118. Dále budou k vidění některé artefakty z poslední kosmické výpravy raketoplánu Endeavour (STS-134), například sociální zařízení, kuchyňka nebo pneumatiky. Do roku 2017 hodlá středisko vybudovat úplně novou expozici, kam se Endeavour přestěhuje. V ní nebude pouze samotný orbiter, ale celá kompletní sestava raketoplánu s vnější palivovou nádrží a dvojicí pomocných startovacích raket (Solid Rocket Booster – SRB). Díky tomu bude Endeavour vypadat, jako by se právě chystal vzlétnout na další vesmírnou misi.

Vybrané zdroje:

Navigace v sérii<< Smolný rok pro raketoplán EnterpriseVelké stěhování >>