Pokud by se k Expedici 2012 měl přidat nějaký přívlastek, který by ji dobře charakterizoval, asi nejvýstižnější by bylo slovo „komorní“. V tomto roce se totiž na ní sešlo výrazně méně účastníků, než v letech předešlých. Přitom zpočátku to tak nevypadalo – přihlášku odevzdalo 19 osob, což není zas o tolik méně, než jindy. Obvykle se počty přihlášených lidí pohybovaly kolem 25. Navíc se počítalo s tím, že někteří jedinci se objeví na akci jen na kratší dobu a často se ani oficiálně nepřihlásí. O to bylo větší překvapení, když počty expedičníků po značnou část akce příliš nepřevyšovaly jeden tucet. Těžko říct, proč přesně k tomu došlo, na vině byla nejspíše souhra více okolností. Jak se ale nakonec ukázalo, akce proběhla bez problémů a menší počet účastníků se projevil jen minimálně.
Druhá dvě slovíčka, která by se dala použít v souvislosti s Expedicí 2012, jsou „velmi“ a „úspěšná“. Ta totiž vystihují, jaká byla z hlediska pozorování. Sedm nocí se dalo pozorovat buď úplně celých, nebo alespoň jejich podstatnou část. Hvězdná obloha byla vidět i některé další noci, ale buď nevydržela dlouho, nebo pozorování zhatila nějaká jiná nepříznivá okolnost, například mlha. Vyloženě zatažených nocí bylo minimum a to hlavně na začátku akce. Zhruba od poloviny Expedice se jasné nebe ukázalo alespoň na chvíli každý večer. Zajímavostí je, že pět jasných nocí bylo naskládáno pěkně za sebou, takže po několika celonočních pozorováních už bylo poměrně náročné odolávat únavě. Díky tomu se podařilo napozorovat po několika neúspěšných letech maximum meteorického roje Perseid a jeho klesající aktivitu v následujících nocích. Účastníci Expedice 2012 se samozřejmě věnovali i jiným odborným programům, například fotografování, sledování sluneční aktivity nebo testování různých přístrojů.
Co se týká organizačních záležitostí a běžného táborového života, to vše probíhalo velmi podobně jako v předchozích letech. První den se musely prostory, běžně sloužící jako zázemí pro fotbalisty, přizpůsobit potřebám astronomů. Do klubovny se nastěhovaly přivezené zásoby potravin a další propriety, které sloužily k přípravě snídaní a svačin (odpoledních i půlnočních). Naopak odtud zmizela část stolů a židlí, které se přesunuly do dvojice šaten. V nich vznikla dvě počítačová centra, která sloužila jak k odborné práci, tak i zábavě. Do šaten se také nastěhovala část astronomické techniky, zbytek pak přišel do místnosti rozhodčího. V jedné šatně navíc expedičníci sestavili regály a nanosili na ně nejrůznější předměty, potřebné k odborné činnosti nebo chodu praktika. Po této fázi začala stavba stanů, kterých bylo tentokrát jen kolem deseti. Ty sloužily k přespávání a také jako skladiště osobních věcí, pokud si je majitelé nenechávali v nedaleko zaparkovaných vozidlech. Řada plátěných příbytků však zůstávala v noci opuštěná, protože jejich vlastníci pozorovali, případně přespávali pod širým nebem. Po vybudování stanového tábora následoval první nástup, kde vedoucí seznámil účastníky s organizací praktika, rozdělil úkoly na další den a podal další potřebné informace. Poté již bylo možné vyrazit do nedaleké obce Hvozd, kde byla v místní hospodě zajištěna večeře. Kvůli dešti se tentokrát přesun neuskutečnil pěšky, ale pomocí aut. Zbytek večera po návratu do tábora byl věnován různým dodělávkám, a protože déšť neustával, šlo se spát na místní poměry celkem brzy.
Druhý den i všechny následující probíhaly podle rozpisu, který měl dvě varianty. Jaká se použila, záviselo na tom, zda se uplynulou noc pozorovalo, či nikoli. Pokud měli astronomové za sebou probdělou noc, byly některé úkony posunuty tak, aby si mohli přispat o něco déle. V každém případě jako první musela vstát dvoučlenná služba, odemknout klubovnu a připravit v ní celému táboru snídani. V určený čas pak probudila zbytek osazenstva. Ten se postupně dostavil do klubovny, aby se občerstvil a načerpal síly na další dění.
Dopoledne se mohlo trávit různými způsoby. Pokud nebylo zapotřebí zpracovat žádná napozorovaná data, byl program poměrně volný. Účastníci se mohli věnovat sportovním aktivitám, vzájemným diskusím, práci na počítači nebo třeba relaxaci. Občas se uskutečnila přednáška, obvykle související s některým pozorovacím programem. Také se testovala technika, která nepotřebovala ke své činnosti tmu. Pokud se na obloze objevilo Slunce, skupina pozorovatelů zaznamenávala jeho činnost a to jak přímým pozorováním, tak i fotograficky. Když byla nějaká napozorovaná data, samozřejmě se muselo přednostně dokončit jejich zpracování. To se pak na obrazovkách počítačů objevovaly různé aplikace na zpracování fotografií, simulátory hvězdné oblohy nebo třeba program pro zápis meteorů.
Vzhledem k tomu, že se na Expedici většinou vstávalo poměrně pozdě, dopoledne uteklo velmi brzo a nastal čas oběda. Expedičníci se připravili a vyrazili na pochod do Hvozdu. Trasa vedla nejprve po lesní pěšině a pak pokračovala cestou mezi poli. Ta letos všechny překvapila svou změnou. Dříve byla hodně rozježděná od zemědělských strojů a s osobním autem by se na ní vypravil jen dobrodruh. Nyní byla ale pěkně srovnána a získala pevnější povrch. Cedulka, připíchnutá barevnými špendlíky na bříze u cesty informovala, že oprava byla spolufinancována Plzeňským krajem. Ve všední dny táborníci chodili do jídelny místního zemědělského družstva, o víkendech jejich kroky směřovaly do hospody. Na zpáteční cestě se obvykle stavěli v malém krámku, kde si doplňovali své zásoby jídla, pití, nebo jen koupili nějakou dobrotu, když je honila mlsná. V táboře pak mohli pokračovat v rozdělaných činnostech.
Odpoledne se odehrávalo v podobném duchu jako čas mezi snídaní a obědem. Někdo zpracovával data, získaná během předchozích pozorování, jiný si chystal podklady na svou přednášku a další třeba vyřizovali e-mailovou korespondenci. Hřiště občas obsadili sportovněji nadaní táborníci a zahráli si fotbal. Po loňské úspěšné premiéře se i tentokrát střílelo ze vzduchovek na terč z deseti metrů a uspořádal se v této disciplíně turnaj. Jeho vítězi se povedlo nasbírat 76 bodů ze sta možných. Pokud bylo volné hřiště a nastalo vhodné počasí, dalo se létat s modelem vrtulníku na dálkové ovládání. Jak již ale bylo zmíněno výše, v tomto roce bylo napozorováno velké množství Perseid i dalších meteorů, takže na zábavu zas tolik času nebylo. Přeci jen přepsat do počítače bezmála 4 000 záznamů, doplnit k nim korekce a pak vše důkladně zkontrolovat zabralo hodně času. Kvůli tomu se neuskutečnil ani žádný hromadný výlet. Pouze dvakrát vyrazila menší skupinka expedičníků na výpravu do okolí. Jedna zamířila do nedalekých Plání, v jejichž okolí jsou rozsáhlé pastviny, na kterých je možné pozorovat stáda koní. Druhá pak prozkoumala prostor jižně od Hvozdu, kde se nachází boží muka z 16. století, postavená jako připomínka souboje dvou dřevorubců o ženu. Cílem bylo najít jeden z „pokladů“ ze hry geocaching, který se nacházel v těchto místech. Odpolední program byl vždy krátce přerušen kolem půl páté, kdy služba nachystala svačinku, aby nikdo netrpěl hladem.
Pokud to vedoucí nebo hospodář neudělali už dříve, museli v čase mezi svačinou a nástupem zajistit některé organizační záležitosti. Evidovaly se počty účastníků, jejich účast na jednotlivých jídlech, preference odborných programů, odjezdy či příjezdy a další věci. Zároveň byly průběžně monitorovány finance a zásoby potravin. V této době se také důkladně studoval vývoj meteorologické situace, aby mohla být vyhlášena, případně odvolána, pozorovací pohotovost.
Nástup se svolával před večeří a museli se na něj dostavit všichni expedičníci. Vedoucí na něm probral denní události, naplánoval úkoly na další den, určil službu a probral meteorologickou situaci. Na základě ní pak rozhodl, zda se bude pozorovat. Pokud byla naděje na jasnou noc, přečetl, kdo bude v jaké skupině a jakému pozorovacímu programu se bude věnovat. Po případné diskusi se všichni s výjimkou služby, obstarávající ostrahu tábora, odebrali na večeři.
V pozdějších večerních hodinách se buď začalo s přípravami na pozorování, nebo se čekalo, jak se počasí vyvine. Jestliže nebyla šance, že by se dalo pozorovat, opět bylo možné se věnovat i neastronomickým činnostem. V tomto roce však většinou bylo jasno, nebo alespoň část předpovědí vypadala nadějně. Proto se řada expedičníků v případě takového počasí shromažďovala u počítačů, probírala jednotlivé varianty a pokoušela se odhadnout, která z předpovědí se vyplní. Jaký je momentální stav pozorovací pohotovosti, ukazovalo nově postavené zařízení, které si vysloužilo název semafor. Jednalo se o krabičku, na které byly čtyři nápisy: Pozorování, Pozorovací pohotovost vyšší stupeň, Pozorovací pohotovost nižší stupeň a Pozorování zrušeno. Vedoucí praktika vždy večer zabudovaným přepínačem rozsvítil jeden z nápisů a případně jej později změnil na jiný podle aktuální situace.
Jestliže nastaly vhodné podmínky, astronomové postupně odstěhovali techniku a další potřebné pomůcky do prostoru před stany, na betonovou plochu i na hřiště, aby po dostatečném setmění mohli začít pozorovat. V tu dobu již musel celý tábor pohasnout a osvětlení se omezilo na nezbytně nutnou úroveň, aby si oči mohly dobře přivyknout tmě. V blízkosti budov se usadili pozorovatelé, kteří k provozu svých zařízení potřebovali napájení z elektrické sítě, ve větší vzdálenosti bylo možné najít jednodušší techniku a meteoráře. Jejich počet kolísal podle očekávané frekvence Perseid. V době maxima se meteorům věnovali téměř všichni účastníci Expedice, kteří utvořili až tři skupiny, mimo toto období bylo meteorářů méně a naopak posílily jiné pozorovací programy. Když to počasí dovolilo, pozorovalo se až do ranních hodin, kdy začala obloha světlat jako předzvěst východu Slunce. Jedinou delší přestávkou se tak stávala takzvaná „půlnoční svačinka“, kterou navzdory svému názvu služba obvykle připravila až po jedné hodině noční. Tvořil ji vždy teplý čaj a k tomu nějaká sušenka či oplatka. Protože i v létě nebývá venku v noci příliš vysoká teplota, něco teplého do žaludku přišlo všem vhod.
Při zatažené obloze měl večer jiný průběh. Například dvakrát se uskutečnilo posezení u táboráku, na kterém si mohli zájemci opéct uzeninu nebo vyrobit topinku. Že se u ohně také diskutovalo a probíralo všechno možné snad ani není nutné zdůrazňovat.
Zajímavá událost potkala účastníky jednoho rána. Táborem se začal ozývat zvuk motoru, který byl nejprve slabý, ale postupně jeho intenzita rostla. První dojem byl, že po nedaleké silnici projíždí motorka. To však neodpovídalo tomu, že zvuk byl slyšet delší dobu a jeho hlasitost někdy trochu zeslábla a pak znovu zesílila. Pár expedičníků, kteří byli v klubovně, vyšlo ven a začalo pátrat po původu tajemného zvuku. Ukázalo se, že nepřichází z žádné silnice nebo cesty, ale z oblohy. Nad táborem několikrát prolétl motorový padák a jeho pilot dokonce táborníkům zamával. Pak zase zmizel v dáli. Po několika dnech se ukázalo, že tento let nebyl náhoda, ale záměr. Do tábora totiž zavítal pilot, ze kterého se vyklubal amatérský astronom Václav Sidorjak. Přivezl s sebou dokonce tři fotografie, které pořídil při přeletech tábora a které jej ukazují z neobvyklé perspektivy.
Trochu zvláštní bylo, že se letos po několika letech nekonal Den s pobočkou, ani jeho zkrácená verze pod názvem Odpoledne s pobočkou, jako roku 2011. Místo něj Michal Rottenborn připravil tzv. Messierovský maratón, který spočíval v tom, že se účastníci pokusili za jednu hodinu spatřit co nejvíce objektů ze známého Messierova katalogu. Nejúspěšnější pozorovatel stihl za 60 minut pomocí dalekohledu nalézt 51 objektů, což je bezmála polovina celého katalogu.
Kromě běžných přednášek pro účastníky Expedice se roku 2012 poprvé uspořádala jedna i pro širokou veřejnost. Připravil ji Lumír Honzík, měla název „Přežije lidstvo katastrofický rok 2012?“ a uskutečnila se v zasedací místnosti obecního úřadu Hvozd. Část posluchačů sice tvořili samotní expedičníci, ale i zbytek míst byl zaplněn dalšími zájemci a podle jejich reakcí měla akce úspěch.
Poslední den Expedice nastal po 14 dnech a s ním i velké balení. Vše se muselo naskládat do aut a areál přestavět zpátky do stavu, v jakém byl před příjezdem astronomů. Každý měl přesně daný úkol, obvykle určitou místnost, kterou musel s pomocí ostatních vystěhovat, uklidit, vytřít a případně do ní vrátit části inventáře. Když bylo vše dokončeno a vyřízeno i předání areálu, mohlo se vyrazit směrem na Plzeň. Cestou se však konala ještě jedna zastávka a to v restauraci U Krystlů, kde si většina účastníků dala poslední společný oběd. Odtud ještě někteří odjeli do H+P Plzeň, aby pomohli s vybalováním, ale část už zamířila k domovu a tak byla Expedice 2012 oficiálně ukončena.
Popis událostí na Expedici 2012 den po dni najdete v Expedičním deníku.
