Hevelius dal zprvu souhvězdí název Laudakia stellio, což je druh ještěrky také známý jako Agama Hardúm, poté název zobecněl na Ještěrku. Někdy se používá označení „malá Kassiopeia“, neboť tvar souhvězdí je stejně jako u Kassiopeii dvojité W.
Číňané nazývali hvězdy v Ještěrce, spolu s několika hvězdami v souhvězdí Labutě „Chefu – Vozový dvůr“ a několik hvězdiček v Ještěrce a v Andromedě nazývali „Tangshe – nebeský létající had“. Podle legendy indiánského kmene Chumash (Severní Amerika) je Ještěrka jedno ze souhvězdí, označující cestu do země mrtvých. Korejští astronomové v Ještěrce viděli dvě malá souhvězdí – „Ženich“ na severu a „Parkoviště pro vozy“ na jihu. Lidé z indiánského kmene Tupi Guarani (Brazílie) zahrnuli Ještěrku do souhvězdí „Tapii – Severní buvol“.
Nejjasnější hvězda v Ještěrce je alfa Lacertae, namodralá hvězda hlavní posloupnosti s magnitudou 3,8. Jinak souhvězdí neobsahuje žádné jasné mlhoviny nebo hvězdokupy. Za zmínku stojí otevřená hvězdokupa v blízkosti alfa Lacertae NGC 7243 (známá také jako Caldwell 16), složená převážně z modrých a bílých hvězd, dosahující magnitudy 6,4 a ležící asi 2800 světelných let daleko a také objekt BL Lacertae, který byl označován za proměnnou hvězdu, ale ve skutečnosti je to typický blazar.
U nás je Ještěrka nejlépe viditelná v říjnu, kdy její severní hranice vystupuje večer na jihu do výšky 57° nad obzor.
