První jarní víkend tohoto roku proběhl již tradiční pozorovací víkend na hvězdárně v Rokycanech. Akce připravená především pro členy ZpČAS a astronomických kroužků byla spojena s Messierovským maratonem, individuální pozorovací soutěží ve vyhledávání objektů Messierova katalogu. Pořádání pozorovacího víkendu se již tradičně zhostily: Hvězdárna v Rokycanech, jíž patří vřelý dík za poskytnutí prostor pro pozorování i přespání, Hvězdárna a planetárium Plzeň, která dodala značný počet účastníků i pozorovací techniky, a Západočeská pobočka České astronomické společnosti, která kromě Messierovského maratonu přispěla mimo jiné zajištěním odpolední přednášky.
Začátek akce připadl na páteční podvečer, kdy se kolem 19. hodiny začali sjíždět první zájemci o pozorování. Páteční den byl ve znamení zvláštního počasí. Nad celou střední Evropou bylo zcela jasno, s výjimkou středních a západních Čech, kde se celý den otáčel neobvyklý vír oblačnosti o průměru cca 150 km. Během odpoledne přinesl do Plzně i Rokycan druhou letošní bouřku, ale k večeru se zdálo, že situace se lepší a mohlo by být alespoň část noci jasno.
Mlha se rozptýlila až kolem desáté hodiny ranní. K polednímu se pak společnost vydala do města na oběd. Návrat bylo nutné stihnout před druhou hodinou odpolední, kdy začínala přednáška Pavla Pecha, člena ZpČAS, o tom, jak se fotografuje obloha z Chile. Povídání nabité cestovatelskými zážitky i detaily o astronomické technice se protáhlo až do půl páté odpoledne. Druhou přednášku sobotního odpoledne si vzal na starost Jiří Kubánek, vášnivý pozorovatel, který v týdnu před pozorovacím víkendem vyrovnal loňský rekord českého Messierova maratonu, když se mu podařilo během jedné noci odpozorovat 103 ze 110 objektů zmíněného katalogu. Jeho přednáška se týkala právě Messierova maratonu a kromě obsáhlé části o nejvhodnějším způsobu vyhledávání jednotlivých objektů se z ní posluchači dozvěděli podrobnosti ze zákulisí soutěže, její historii a absolutní rekordy.
Proto byly po rychlé večeři učiněny přípravy k pozorování. Počasí však neukázalo svou vlídnou tvář nadlouho, a tak se po 21. hodině zatáhlo a před půlnocí se dokonce dalo do vytrvalého deště. Z pozorování se proto stihlo jen zopakování základní orientace na obloze pro nejmladší členy kroužků, pozorování planet a jen několika nejjasnějších deep-sky objektů. Pozorovací techniku bylo nutné přenést do sucha a pod střechu se přesunula i společnost, která však neměla v plánu jít tak brzy spát, a tak si čekání na případné protrhání krátila vzpomínáním na události z dřívějších pozorování. Počasí se však již tu noc neumoudřilo a ráno se celá hvězdárna halila do husté mlhy, z níž se ozývalo jen štěbetání ptáků, shánějících potravu.
Než druhá přednáška skončila, nastal soumrak a na obloze se objevily první hvězdy. Nejvíce však dominovaly planety Venuše a Jupiter nad západním obzorem, k nimž se oproti předchozímu večeru přidal již výrazný srpek dorůstajícího Měsíce. Nadcházející noc vypadala mnohem slibněji, nežli předchozí, a tak nikdo nelenil a všichni pozorovatelé se začali chystat. Někteří k maratonu, jiní třeba jen k nácviku vyhledávání objektů. V plánu bylo i testování fotografování hvězdných spekter a další činnosti. Bohužel pozorovatelé maratonu zanedlouho zjistili, že pozorovací podmínky nejsou kvůli vysoké vzdušné vlhkosti nijak valné a jejich snažení narušila i přecházející nízká oblačnost, která se objevila asi hodinu po setmění. Vzhledem k tomu, že celý týden před víkendem bylo jasné počasí a někteří z nich se za tu dobu příliš nevyspali, vzdali snahy o maraton, protože podmínky opravdu moc dobrých výsledků neslibovaly. Po pár hodinách tak pozorovatelů ubylo a okolo půlnoci s pozorováním skončili i ti nejtrpělivější. Silné rosení hodně znepříjemňovalo pozorování a ubíralo z kvality pozorovacích podmínek. Přesto se za tuto noc podařilo získat 14 hvězdných spekter a začínající pozorovatelé měli možnost vyzkoušet si vyhledávání výrazných i slabších objektů a také práci s většími dalekohledy. Společnost pozorovatelů pak ještě nějakou dobu hodnotila zážitky i výsledky pozorování a uložila se ke spánku krátce po změně středoevropského času na letní středoevropský čas vědouc, že kvůli odebrané hodině je čeká krátká noc.
Ráno, ve smyslu vstávání, se tím přesunulo spíše do dopoledních hodin a před účastníky zůstal již jen jeden podstatný úkol. Sbalit se, uklidit hvězdárnu a vydat se domů. Aby se však neodjíždělo s pochmurnou náladou kvůli spíše nepříznivému počasí, bylo možné se ještě před odjezdem podívat na sluneční chromosféru, kde upoutala zejména obří protuberance nad východním okrajem.
Jarní pozorovací víkend 2012 se stal minulostí v neděli 25. března v 11 hodin SELČ. Nevyznamenal se v podstatě ničím výjimečným. Počasí nebylo ani nejhorší, ale ani zdaleka ne dobré. Účast byla také spíše průměrná. Za poznámku však stojí, že počasí v týdnu před víkendem bylo celkem dlouhou dobu dobré a noc z neděle na pondělí po víkendu byla dokonce excelentní. Naskýtá se proto otázka, zda jsme si při této akci nevybrali trochu oné pověstné smůly, jež se nám díky tomu třeba nepřilepí na paty při některé důležitější pozorovací akci.
