Slunce na své dráze po obloze zůstává v tomto znamení poměrně krátce, jako by se Štíra bálo. Stará báje to vysvětluje tím, že Štír prý kdysi vyděsil koňské spřežení, které táhlo po obloze sluneční vůz. Koně se splašili a létali nahoru a dolů. Obrovským žárem, vycházejícím z ohnivého vozu vzplála Země a měnila se v poušť. Zeus bleskem srazil vozataje Faethona do řeky Eridanu, aby Zemi zachránil před úplnou zkázou. Podle jiné verze je známo, že byl Štír hlavním úhlavním nepřítelem lovce Oriona. Vypráví se, že sama bohyně Héra vypustila kdysi z podzemí obrovského štíra. Měla pro to vážný důvod, Orion byl velmi zdatný lovec a zdálo se, že svými šípy vyhubí všechnu zvěř a zpustoší celou zemi. V souboji Štír usmrtil Oriona svým jedem. Bohové tak umístili obě souhvězdí – Oriona i Štíra na oblohu, ale do dvou protilehlých míst nebeské sféry, aby se už nikdy nemohli setkat. Když Štír vychází, Orion zapadá. Není zde ale příliš v bezpečí, uhýbá zas před Střelcem, který napíná svůj luk a míří Štíru přímo do srdce.
Souhvězdí Štíra je u nás vidět večer blízko obzoru od května do září, a to jen částečně. Jižní oblast Štíra se ve střední, a tím spíše severní Evropě nikdy nevynoří nad obzor, celé souhvězdí je pozorovatelné teprve ze 40. stupně severní šířky.
