Další hvězdou z tzv. Královských hvězd, čtyř strážců nebes podle starověké Persie je Regulus, α souhvězdí Lva.
Jedná se o 69 světelných let vzdálenou modrobílou hvězdu, jejíž průměr je přibližně 3x až 4x větší než je průměr Slunce, její hmotnost je v porovnání se Sluncem asi 3,5 násobná. Povrchová teplota zřejmě sahá až k 15 000 °C. Pokud bychom Regulus položili vedle Slunce, pak by byl až 150x jasnější. Zajímavé je i zjištění doby rotace této hvězdy. Zatímco Slunci zabere jedna otočka kolem své osy asi jeden měsíc (na rovníku 27 dní, na pólu 32 dní), minimálně třikrát větší Regulus se kolem své osy otočí už za pouhých 16 hodin. Díky velmi rychlé rotaci je tvar Regula velmi zdeformovaný (má vejčitý tvar). Regulus není samostatnou hvězdou. V jeho systému se totiž nachází ještě dvě další hvězdy. O nich toho však víme o poznání méně. Větší z nich má hmotnost zřejmě jen 0,8 násobek hmotnosti Slunce, menší pak jen asi 0,2 násobek hmotnosti Slunce. Má spektrální třídu B7V. Občas je pozorovatelný zákryt Měsícem, a zřídka i planetou. V naší zeměpisné šířce vystupuje nejvýše 47° nad obzor. Jeho jasnost dosahuje 1,3 mag.
V dávné minulosti hrál významnou roli. Před více než 4 000 lety právě u této hvězdy stálo Slunce v okamžiku letního slunovratu. Jeho jméno, tak jak ho známe, mu dal polský astronom Mikuláš Koperník. Je to zdrobnělina staršího názvu Rex, shodná s řeckým Basiliskos (v překladu „Malý král“), který mu dal již Ptolemaios (2. stol. n. l.). Tento název mu dal z přesvědčení, že ovládá veškeré dění na obloze, čemuž se tehdy věřilo už asi 3 000 let před n. l. Babylóňané ho označovali král Šarru, označoval 15. ekliptické souhvězdí Babylónie; v Indii mu říkali Magha (Mocný); Peršané Magh – Velký; ve střední Asii ho nazývali Masu – Hrdina. V Arábii měl název Malikiyy – královský; v Řecku Basiliskos aster (hvězda malého krále); v Římě Basilica Stella a v 16. stol. ji Tycho Brahe označoval jako Basiliscus. Raní angličtí astrologové měli Regulus za nositele slávy, bohatství a síly pro všechny, narozené pod jeho vlivem. Díky jeho poloze na hrudi souhvězdí Lva byl také nazýván „Lví srdce“. Tento název byl rozšířený ve středověku, jak je patrno z řeckého názvu „Kard ia Leontos“ a latinského „Cor Leonis“, což Arabové převzali jako Al Kalb al Asad, z čehož vznikly zkomoleniny Kalbeleced, Kalb nebo Kelb atd.
