V období letního slunovratu nastává období příhodné pro pozorování nočních svítících oblaků (NLC – Noctilucent clouds). Tato oblaka se objevují ve výškách okolo 80 km nad povrchem a jsou příliš řídká na to, aby byla pozorovatelná za normálních podmínek. Lze je pozorovat pouze v případě, že jsou ozářeny slunečními paprsky při pozdním soumraku, kdy jsou nižší vrstvy atmosféry již ponořeny do tmy. Oblaka jsou pozorovatelná v oblasti mezi 70° s. š. a 50° s. š. V jižní části je při tom období vhodné pozorovatelnosti kratší než na severní.
NLC, kterým se také říká polární mezosférické oblaky jsou nejvýše se vyskytující oblaka, jaká známe. Vyznačují se namodralou barvou a charakteristickou vláknitou strukturou. Jsou pravděpodobně tvořeny převážně vodním ledem a možná i prachovými částicemi. Způsob jejich vzniku zatím nebyl zcela bezpečně vysvětlen. Jejich první pozorování přišlo relativně pozdě, až v roce 1885, dva roky po erupci sopky Krakatoa. Některé teorie operují se závislostí výskytu NLC a změnou klimatu. Jisté je to, že jejich vznik je podmíněn řadou faktorů, a tak jde o dobrý ukazatel podmínek v horních vrstvách atmosféry Země.
Období vhodné pro pozorování těchto oblaků začíná na přelomu května a června a trvá až do poloviny července. Nejlepší podmínky při tom nastávají okolo letního slunovratu. V případě jasné oblohy zkuste pozorovat severní obzor. Nad ním se mohou oblaka objevit. Jasné počasí však není jistou zárukou spatření tohoto úkazu, je proto nutné vzít si na pomoc ještě štěstí a doufat, že se noční svítící oblaka objeví.
Pokud se chcete podívat, jak byly NLC vidět ze Západních Čech v loňském roce, můžete tak učinit například v galerii pod starším článkem Hvězdárny a planetária Plzeň.
