Objekt byl vidět necelých pět sekund, během letu ještě na chvíli zjasnil a pak pohasl. Několik svědků se shodlo na tom, že chvíli po průletu se ozvalo dunění, jeden naopak uvedl, že slyšel svistot už během samotného průletu. Celkově se ozvalo několik set lidí, že tento vzácný jev spatřili. Kromě toho byl zachycen i několika celooblohovými a spektrálními kamerami, takže bylo dost dat, aby se daly zjistit další podrobnosti. Podle nejbližšího většího města dostal bolid jméno Benešov.
Po shromáždění potřebných informací vědci určili, že meteoroid, který měl původně průměr asi metr a hmotnost kolem čtyř tun, začal zářit ve výšce 97 km a jeho počáteční rychlost byla 21 km/s. Ta se se však postupně snižovala třením o atmosféru a tak ve výšce 17 km, kde pohasl, dosahovala už jen 2 km/s. Další výpočty ukázaly, že se v atmosféře nerozptýlil celý a na zem mohlo dopadnout až několik kilogramů hmoty. Bylo tedy zapotřebí určit, kam meteorit dopadl. Protože výpočetní technika, používaná před více než dvaceti lety, se s tou dnešní nedá srovnávat, trvaly výpočty několik dní. Výsledky byly známy až v pondělí 13. května a na jejich základě se astronomové vydali k vesnici Václavice, kde měly ležet největší kusy meteoritu. Pole, kde ležel střed vypočítané pádové oblasti, prošli mnohokrát křížem krážem, ale ve vzrostlém jeteli se jim nepodařilo najít ani jeden fragment. Neúspěšná pátrací akce byla nakonec ukončena v létě 1991. Astronomy to samozřejmě mrzelo a jedním z důvodů bylo, že se mohlo jednat o unikátní nález. Poprvé v historii by se dalo ověřit, jak souhlasí spektrum, získané během pádu, se skutečným složením meteoritu. Zároveň by to byl čtvrtý meteorit na světě, který by získal „rodokmen“, protože se podařilo vypočítat dráhu tělesa ve sluneční soustavě.
Některým ale tato záležitost nedávala spát a stále hledali, v čem by mohla být příčina neúspěchu. Byl mezi nimi i Pavel Spurný, světově uznávaný odborník na meteory a meteority. Když zjistil, že při hledání by mohly pomoci detektory kovu, koupil dvě tato zařízení a začal plánovat další pátrání. Během příprav scanoval snímky z roku 1991 a mimo jiné z nich určoval přesný čas přeletu bolidu. Tehdejší metody nebyly příliš přesné a tak se astronomové spolehli na čas, který jim udala amatérská astronomka Lucie Mariančíková. Jak se však ukázalo po přesném přeměření snímků, právě zde byl celou dobu ten největší zádrhel. Tento čas byl totiž chybný, lišil se od skutečnosti o 1 minutu a 10 sekund. Po zadání správného času a dalších parametrů do počítače vyšla oblast dopadu posunuta o 300 metrů na západ od místa, kde se hledalo dříve. Teď na vědce čekala asi nejtěžší výzva – vydat se do dané lokality a zjistit, jestli je vůbec možné po dvaceti letech nalézt nějaké pozůstatky meteoritu.
Pátrání začalo 9. dubna 2011 v okolí obce Chvojen a kromě Pavla Spurného se do něj zapojila skupina majitelů detektorů. Bohužel část z nich se nakonec výpravy nemohla zúčastnit, protože se ukázalo, že jejich přístroje meteorit nedokáží nalézt. Ostatní pročesávali blízké pole, a když našli podezřelý objekt, zaznamenali jeho přesné souřadnice, vyfotografovali jej a uložili do sáčku. Zda se jedná o meteorit, se v tomto případě už nedalo zjistit pouhým pohledem, ale až po vybroušení v mikroskopu. Této práce se ujal Jakub Haloda z České geologické služby, který dostal nejnadějnější nálezy do rukou několik dní po pátrací akci. Po chvilce zkoumání odhalil, že mezi nimi se opravdu ukrýval jeden kamínek, který nebyl pozemského původu. Měl hmotnost 1,54 gramu a později byl klasifikován jako H5 chondrit. I další, větší vzorek, byl odhalen jako část meteoritu. U něj čekalo na vědce dokonce velké překvapení. Ukázalo se, že to není jen chondrit, ale že jeho část tvoří achondritický materiál. Naznačuje to možnost, že meteoroidy nemusí být vždy tvořeny jediným druhem materiálu, ale mohou být různorodé. Takový nález se zatím povedl jen jednou, u súdánských meteoritů Almahata Sitta z roku 2008 a meteorit od Chvojenu je tedy teprve druhý takový případ. Druhý úlomek byl klasifikován jako LL3,5 chondrit (s achondritickou částí) a jeho hmotnost byla 7,72 gramu.
Povzbuzena tímto úspěchem, vydala se skupina hledačů 20. dubna 2011 znovu do terénu. Mezi 24 vzorky, které později dostal Jakub Haloda k prozkoumání, byl objeven třetí meteorit. Stejně jako předchozí část byl zařazen mezi LL3,5 chondrity a jednalo se o nejmenší nalezený kousek – měl hmotnost jen 1,99 gramu. Všechny tři exempláře byly nalezeny maximálně 40 metrů od vypočítané přímky pádu meteoritu a i jejich hmotnosti odpovídaly vypočítaným hodnotám. To všechno dokázalo, že tentokrát byly parametry zadány v pořádku a astronomové hledali na správném místě. Zároveň je vidět, s jakou přesností jsou čeští vědci schopni vypočítat místo dopadu. Od té doby se astronomové do oblasti vrátili ještě mnohokrát, ale další meteority se jim už nalézt nepodařilo.
Poněkud problematické se ukázalo pojmenování nalezených meteoritů. Komise, která schvaluje jména, nechtěla uznat, že se jedná o pozůstatky jednoho tělesa, když mají tak rozdílné složení. Teprve po delším dohadování dostaly kompromisní označení a nyní je můžeme najít v oficiálním katalogu jako „Benešov a“ a „Benešov b“.
