Loketské železo je nejstarším známým uchovaným meteoritickým železem. Patří mezi střední oktaedrity (slitina železa a niklu). Jeho hmotnost před rozřezáním se udává kolem 107 kg, zdá se však, že původně musel být ještě těžší. Udávané rozměry byly asi 50x30x20 cm. Má nápadně zaoblený klínovitý tvar podobný koňské hlavě. Celý povrch je pokryt kysličníkem železa a je matný. Podle tvaru a celkového vzhledu jde o dobře uchovaný kus, nejspíše vyoraný v době kolem roku 1400. Podle jiné teorie dopadl přímo na nádvoří hradu Loket v srpnu roku 1422. Z přirozené zvědavosti středověkých nálezců bylo nalezené železo pravděpodobně zahříváno v huti a vlivem toho došlo ke slabšímu okysličení. Na plochách řezu meteoritu jsou patrné nápadně husté Widmanstättenovy obrazce (podle rakouského vědce Aloise von Beckh Widmanstättena) s drobnými okrouhlými kousky troilitu.V roce 1811 navštívil Loket profesor pražské techniky K. A. Neumann, který si kámen se zájmem prohlédl a již tehdy vyslovil názor, že by se mohlo jednat o meteorit.
Ve 20. letech 19. století byl meteorit, tehdy ještě některými vědci považován také za slitek roztaveného zvonu, se značnou námahou rozdělen na několik kusů a jeho části jsou v řadě velkých světových muzeí. Největší kus meteoritu je uložen v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni a váží zhruba 80 kg. Další fragmenty jsou v Národním muzeu v Praze a jiné v depozitáři sokolovského muzea.
Historie loketského železa je velmi pestrá. Meteorit ležel po celá staletí většinou ve sklepeních radnice nebo na hradě v Lokti. V průběhu doby se stalo, že balvan železa byl opředen mnoha pověstmi. Jedna z nich sahá až do období mezi roky 1350 až 1430, kdy byl loketský hrad sídlem purkrabího.
Pověst vyprávěla, že do toho kusu kovu byl zaklet zlý purkrabí Botho z Eulenburgu, jenž býval postrachem svých poddaných. Kdysi prý byl zabit bleskem na poli, když se rozkřikoval na robotníky. Po úderu hromu nalezli lidé místo těla svého pána jen onen kus kovu, který nebylo možno roztavit ani v silném žáru pece. Přicházeli sem mudrcové i alchymisté a podivný kámen zkoumali. Loketští nazvali kámen „zakletý purkrabí“.
