Expedice 2010 – Expediční deník

Hvězdárna a planetárium Plzeň připravuje v letošním roce na období hlavních školních prázdnin již tradiční pozorovací akci Letní astronomické praktikum – Expedice 2010, která navazuje na celoroční činnost astronomických kroužků. Praktikum začne v pondělí 2. srpna v 17:00 a konec je stanoven na neděli 15. srpna v dopoledních hodinách. Místem je opět již osvědčený sportovní fotbalový areál v Bažantnici u obce Hvozd (okres Plzeň – sever). Letní pozorovací praktikum je určeno zejména pro začínající mladé zájemce o astronomii a pro pozorovatele, kteří se podílejí na pozorovacích výsledcích během celého roku.

I letos, stejně jako minulé roky, se pokusíme průběžně informovat o tom, co se na Expedici děje. Každý den by mělo vycházet online zpravodajství z této akce ve formě deníku, kde bude popisována jak činnost přes den, tak i noční pozorování.


Den 1, pondělí 2. srpna 2010

Stavba stanůPrvní den letošní Expedice začal podle klasického a léty prověřeného scénáře. Již v dopoledních hodinách se část účastníků sešla v H+P, aby zde zahájila akci „Velký přesun“. Jako první úkol bylo zapotřebí postupně nanosit vše potřebné z budovy do několika služebních i soukromých vozidel. Technika a další věci se musely poskládat tak, aby zabraly co nejméně místa a zároveň nemohlo dojít k jejich poškození. Také bylo nutné dbát na to, aby se na nic důležitého nezapomnělo. To se snadno řekne, ale hůře udělá. Naštěstí většina lidí měla za sebou již několikaletý trénink, takže se vše obešlo bez zranění a materiálních škod. Když byla vozidla zcela zaplněna, nasedlo do nich několik vybraných jedinců a nastal přesun z bodu A (Plzeň) do bodu B (Bažantnice). Po krátké zastávce ve Hvozdu, kde došlo k předání klíčů, vozidla úspěšně dorazila na místo určení, ke hřišti v Bažantnici. Poté nastala další fáze Velkého přesunu. Tentokrát se jednalo o opačný postup – věci se musely vynosit z aut a umístit na patřičná místa v areálu.

Hlavně v odpoledních hodinách pak na trase Plzeň – Bažantnice zhoustnul provoz nejen kvůli stěhování materiálu, ale i díky vozidlům jednotlivých účastníků. Mladší přiváželi rodiče či jiní příbuzní, starší se dopravovali vlastními automobily. V areálu pak začal postupně vyrůstat stanový tábor, tentokrát na žádost fotbalistů výhradně až za betonovou plochou, u pole. Stavbu komplikoval, podobně jako v minulém roce, nepříliš vydatný, ale nepříjemný déšť. Občas bylo lepší výstavbu přerušit a ukrýt se pod střechu. Naštěstí déšť nakonec ustal a tak se mohlo v klidu pokračovat. Zběžná prohlídka areálu neukázala žádné podstatné změny. Pouze byly zprovozněny nové dveře do klubovny a trochu se v ní inovovala plakátová výzdoba.

Když se sešla kompletní sestava a všem se podařilo postavit si své plátěné příbytky, vedoucí praktika svolal nástup, na kterém účastníky přivítal a seznámil je s organizačními náležitostmi. Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala místo jasné oblohy spíše další déšť, pozorovací aktivita nebyla vyhlášena. Po nástupu se s výjimkou dvou osob, pověřených ostrahou tábora, všichni ostatní vydali na cestu do Hvozdu, kde na ně čekala večeře. Zde došlo oproti minulým letům k významné změně. Od roku 2000, kdy se konala Expedice v Bažantnici poprvé, zajišťovala večeře a později i víkendové obědy paní Růžičková. Ta se však odstěhovala a tak bylo jídlo domluveno s novým hostinským. Díky tomu se stravování vrátilo zpět do hospody u silnice, kam se chodívalo v letech 2000 až 2004. Tam bylo pro expedičníky vyhrazeno několik spojených stolů v oddělené místnosti a jako první letošní „expediční“ jídlo dostali guláš. Poté, co byly ukojeny pocity hladu a žízně, následoval návrat na hřiště. Zde se našlo pár odvážlivců, kteří si vzali plavky a šli se svlažit do nedalekého rybníka. Chmurná předpověď se splnila a obloha zůstala zatažená, takže z pozorování nic nebylo.

Václav Kalaš , foto Jiří Polák


Den 2, úterý 3. srpna 2010

Stopy hvězd nad táboremDo prvního celého dne letošního praktika nás uvítal soustavný déšť. Proto jsme započali činnosti normálně vyhrazené pro dny odpočinku mezi pozorováními. Účastníci si krátili den nejrůznějšími kratochvílemi jako kupříkladu vypouštěním vodní rakety tlakované kompresorem, létání s vrtulníkem na ovládání, prácí na počítači nebo hraní nejrůznějších stolních her. V průběhu dopoledne bylo pro malou skupinku začátečníků uspořádáno sezení ohledně základní orientace na noční obloze. V poledne přišel opět silný déšť a s přestávkami vydržel až do zhruba třetí hodiny odpolední.

Ačkoliv počasí nevypadalo příliš příznivě (ještě před začátkem pozorování bylo skoro zataženo a jen předpověď slibovala možné zlepšení), byla vyhlášena pozorovací pohotovost. Došlo k sestavení pozorovacích skupin: AAPO1 – základní orientace na obloze pro nejméně zkušené, AAPO2 – pozorování oblohy dalekohledem, fotografická skupina a meteorářská skupina. Přes tu a tam přecházející oblačnost, která často zakrývala polovinu oblohy, se pozorovací noc vcelku vydařila. Byla testována nová CCD kamera, fotografovány planetární mlhoviny a jiné deep-sky objekty, stopy hvězd a také jedna kometa. Meteorářské skupině se i přes nepříznivou oblačnost a rušivý vliv Měsíce, který v pozdějších hodinách znepříjemňoval pozorování snad všem, podařilo napozorovat asi 30 meteorů, převážně Perseid. Ke konci pozorování nastoupila na hřiště hustá, ale nízká vrstva mlhy.

Antonín Komora, foto Martin Adamovský


Den 3, středa 4. srpna 2010

Pozorování sluneční fotosféryPřestože první pozorovací noc neměla příliš stabilní meteorologické podmínky, většina sestavených skupin mohla po většinu času pozorovat. Kromě zácviku nejmladších účastníků a jejich seznamování s oblohou byla v pohotovosti i meteorářská skupina, jejíž členové zaznamenali dohromady několik desítek meteorů. Povětšinou se jednalo o meteory roje Perseid, které budou mít své maximum přibližně za týden. Zbývající, fotografická skupina, se věnovala fotografování mlhovin, galaxií a v ranních hodinách i Měsíce a planety Jupiter.

I když byla druhá expediční noc ve znamení pozorování a někteří osadníci uléhali (tak, jak jim velí správné astronomické způsoby) až se svítáním, většina osazenstva tábora se probudila již v poměrně brzkých ranních hodinách. V dopoledních hodinách se někteří věnovali snímání a pozorování slunečního povrchu, na kterém se v současnosti nachází poměrně velká sluneční skvrna. Po obědě v ZD Hvozd (k obědu byla dnes výborná „čína“ s rýží) se služba vydala na nákup do Manětína. Odpoledne pak bylo především ve znamení doplňování nočního spánkového deficitu a pro zájemce byla připravena přednáška Jakuba Tomana o sluneční fotosféře. K večeru ještě někteří otužilci vyzkoušeli tradiční koupání v místním rybníku.

Počasí nevypadalo příznivě, ale přesto byla vyhlášena pozorovací pohotovost a rozdělení do skupin. Zvečera bylo nejprve téměř zataženo, postupně však oblačnost ubývala a ukázaly se i hvězdy. Stále však přecházely mraky a počasí bylo silně proměnlivé. Podle snímků z družic to vypadalo, že v oblačnosti se vytvoří „díra“, při které by dalo pozorovat. Většina skupin váhala, zda se pustit do pozorování, nebo ještě vyčkávat. Po poměrně dlouhé době se rozhodli přeci jen pozorovat. To již ovšem bylo kolem půlnoci a zanedlouho, kolem půl jedné, přišla souvislá oblačnost a muselo se skončit. Protože se ale přeci jen chvíli pozorovalo, připravila služba půlnoční svačinku. Po jídle a zjištění, že se situace nezlepšila, se účastníci uložili ke spánku.

Martin Adamovský a Václav Kalaš, foto Jiří Polák


Den 4, čtvrtek 5. srpna 2010

Přednáška o výpravě do ČínyPo předchozí pozorovací-nepozorovací noci se tábor probudil do polojasného dne. Služba připravila snídani a pokusila se probudit spící expedičníky. Některé dokonce pomocí vodního rozprašovače, což se nesetkalo s příliš kladnou odezvou. Přesto se všichni postupně sešli v klubovně, kde do sebe nasoukali rohlíky s pomazánkovým máslem a zapili je čajem.

Dopolední hodiny trávil každý po svém. Někdo brnkal na kytaru, další účastníci se zabavili ve společnosti počítačů a někteří jen tak debatovali nebo odpočívali. Na oběd se vyšlo před dvanáctou hodinou a tentokrát byl opravdu sladký – byly totiž ovocné knedlíky. Na zpáteční cestě téměř nikdo nevynechal místní krámek, aby si dokoupil ještě nějakou drobnost jen tak na zub.

Odpoledne bylo převážně věnováno siestě a načerpání nových sil na případnou další probdělou noc. Toto poněkud ospalé období bylo přerušeno kolem půl třetí, kdy začala přednáška Lumíra Honzíka a Ondry Trnky. Tématem byla loňská výprava za úplným zatměním Slunce do Číny. Kromě popisu samotného úkazu a jeho pozorování se přednášející věnovali také samotné Číně, jejím památkám, dopravě a dalším zajímavostem. Protože povídání bylo značně rozsáhlé, zhruba po hodině byla přerušeno a služba se dala do přípravy svačiny. Po ní a následné krátké pauze na zažití přednáška pokračovala. Tentokrát byla zaměřena hlavně na rozdíly mezi způsobem života u nás a v Číně. V pozdějších večerních hodinách se řada účastníků vydala na hřiště zahrát si fotbal.

I když obloha pokrytá temnými mraky nevěštila nic dobrého, na večeři se vyrazilo pěšky. Všichni doufali, že stihnout dojít do Hvozdu i zpět dříve, než přijde déšť. Bohužel se to nepodařilo. Cesta do hospody sice proběhla bez problémů, ale při návratu do tábora to bylo horší. Již ve vesnici začalo drobně poprchávat a intenzita deště se postupně zvětšovala. Než se účastníkům podařilo dostat pod střechu, byli všichni úplně promočení. Zbytek dne se sušilo oblečení a ze zcela zatažené oblohy se v nepravidelných intervalech snášel k zemi déšť.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák


Den 5, pátek 6. srpna 2010

Expediční snídaněRáno nás přivítalo do deštivého počasí, které jako by nám chtělo připomenout, že předpovědi počasí se občas nemýlí. Přesně totiž odpovídalo tomu, čeho jsme se obávali již od včerejška. Kapky hustě dopadaly na trávu fotbalového hřiště, stanové plachty, i na střechu budovy. Na betonu se ve velikých loužích tvořily stovky kroužků a vše vypadalo, že tento déšť vydrží padat z hustých, ocelově šedých oblaků celý den.

O budíček se celému táboru postaral Martin Brada, na kterého dnes s Lukášem Winklerem vyšla služba. Přesně podle denního rozpisu se v 8:00 rozneslo polomrtvým táborem obligátní: „Budíčék“. Škoda jen, že asi půl minuty před tím byla většina dosud spících expedičníků probuzena mnohem hlasitějším zvoláním: „příprava na budíčék“.

Během snídaně jsme si konečně pořádně vychutnali nové možnosti, které skýtá otevření bližšího vchodu do myšárny. Celá cesta se nyní odehrává pod střechou, což je podle mého názoru solidní kompenzace za to, že při průchodu novými dveřmi je nutné se trochu skrčit a že ramenatější jedinci musí procházet bokem. Služba se při přípravě snídaně postarala o poslední chleby, když je namazala pomazánkovým máslem a předhodila davu rozespalých, hladových krků, a tak se ve spižírně uvolnilo místo pro čerstvé pečivo. Lumír s pomocníky proto dopoledne odjel do Manětína na nákup potravin, nezbytných pro úspěšné přežití víkendu.

Oběd i večeře pak byly ve znamení knedlíků. K obědu byla mrkev a vepřové a k večeři Segedín. Svačina pak nabídla čerstvé rohlíčky se salámem. Vzhledem k tomu, že až na krátké přestávky celý den pršelo, proběhl celý den v relativním klidu posedávání a čekání na lepší počasí. Během dne také došlo k celkem výrazné redukci počtu expedičníků, protože dva odjeli natrvalo a pár dalších se rozjelo vyčkávat na lepší počasí do Plzně. K večeru tak již v táboře panovala celkem komorní atmosféra, protože uléhalo o 7 duší méně, než ráno vstávalo. Doufejme, že se počasí brzy zlepší.

Ondřej Trnka, foto Václav Kalaš


Den 6, sobota 7. srpna 2010

PotopaPrvní víkendový den Expedice začínal nejen nejmenším počtem účastníků, který v tento den ráno klesl na 16, ale i deštivým počasím, což se nechalo předpokládat. Jak profesionální, tak i naše předpovědi počasí nevěstily nic dobrého. To se potvrdilo v noci k ránu, kdy začalo velmi silně pršet a to s menšími přestávkami vydrželo skoro po celý den. A tak část našeho tábora se postupně a nenápadně přeměnila na menší lagunu. To bylo ale zjištěno až po posunutém budíčku v 8:30 hod. Sobotní budíček byl tentokrát v podobě hudební vložky jednoho ruského interpreta, kterému mezi sebou důvěrně říkáme Trololo. Bezeslovná hudební vložka z dob normalizace spolehlivě všechny vzbudila nejen naprosto originálním způsobem interpretace, ale i tím, že byla reprodukována ze dvou počítačů s několikasekundovým vzájemným posunem. Po snídani se ukázalo, že bude nutné začít jednat, neboť několik stanů bylo neplánovaně obklopeno stále se zvětšujícím vodním jezírkem. Takže dopolední program byl odsunut a místo něho postižené čekalo nejprve vystěhování věcí ze stanu. Pak následovalo přenesení stanu na jiné bezpečnější místo, vylití vody a snaha o jeho vysušení. Nejhůře dopadl stan Jakuba Suchého a Davida Prudka, ze kterého bylo nutné doslova vylít vodu. Doprovodný snímek možná mnohé napoví. Po celý zbytek dne pak probíhalo odstraňování vody z jezírka. To prováděl v rámci posilování zejména Jindra Macholán, kterému ostatní vděčí za zvládnutí situace. Nevíme přesně kolik kýblů vody bylo vyneseno a vylito na jiné místo, ale bylo jich skutečně hodně. Jezírko bylo tak hluboké, že Honza Folk v něm skoro utopil galoše.

Odpoledne se uskutečnila instruktážní přednáška Lumíra Honzíka týkající se meteorářského pozorovacího programu. Odpoledne nás také navštívil bývalý pracovník H+P Plzeň Jan Strobach, který nám přivezl ukázat svoji malou dceru. V odpoledních hodinách došlo také na zpracování získaných výsledků z minulých dvou pozorovacích nocí. Jednalo se hlavně o fotografie ze CCD kamer. Na oběd i na večeři jsme tentokrát jeli kvůli dešti autem, aby nám zůstala alespoň část věcí suchá. Doufáme, že ve večerních a nočních hodinách se postupně začne meteorologická situace zlepšovat.

Lumír Honzík, foto Lumír Honzík


Den 7, neděle 8. srpna 2010

FotbalDnešní ráno začalo příjemnou změnou. Po několika dnech, kdy mohli účastníci Expedice po ránu spatřit mraky a déšť, vysvitlo Slunce. Pro několik jedinců, kteří spali pod střechou, nastalo rozhodování, zda vstát nebo ležet a nechat se ve spacáku ohřívat. K půl deváté se i ty největší opozdilci rozhodli vstát, protože je čekala snídaně připravená službou ve složení Jirka Polák a Marek Popp.

Po snídani následovala astronomická činnost v podobě pozorování a fotografování Slunce. Na Slunci bylo pozorováno několik slunečních skvrn (včetně dvou velkých), které dohromady tvořily čtyři skupiny skvrn. Aktivita Slunce zřejmě již narůstá.

V poledne se vyrazilo na oběd do Hvozdu, čekalo nás vynikající knedlo, zelo a vepřo se sedmi knedlíky. Většině odvážlivcům oběd slehl natolik, že hráli na hřišti fotbal. Zbytek odpočíval nebo zpracovával data z minulých jasných nocí. Odpoledne se pokračovalo v pozorování fotosféry Slunce. Mladší účastníci Expedice se učili zakreslit skvrny do pozorovacího protokolu. Pozorování překazila přecházející oblačnost, která měla v době večeře přinést déšť. Cestu na večeři a zpět do tábora jsme ale překonali oproti předpovědi za sucha. Přestože byla vyhlášena pozorovací pohotovost, zůstalo celou noc zataženo.

Jakub Toman, foto Jiří Polák


Den 8, pondělí 9. srpna 2010

Testování astronomických znalostíDnešním ránem se Expedice přehoupla do druhého týdne svého konání. Pokud zrekapitulujeme dosavadní pozorovací výsledky, nebude to žádná sláva. Dosud bylo alespoň částečně jasno pouhé dvě noci a ani jedna z nich se neobešla bez problémů. První noc byly podmínky značně proměnlivé – rušila oblačnost, Měsíc a k ránu pak mlha. Druhá nebyla o moc lepší. Zvečera se po obloze honila mračna, která sice chvílemi mizela, ale netrvalo dlouho a opět se nasunula nová várka. Když už to vypadalo nadějně a většina skupin se dala do práce, přišla souvislá oblačnost a bylo po pozorování. Následovalo několik zatažených dní i nocí a o víkendu dokonce vydatný déšť s lehkou potopou. Pokud si chcete udělat obrázek, co všechno bylo možné spatřit na obloze nad táborem, pusťte si následující video a pokochejte se silně zrychleným průběhem oblačnosti.

Předpovědi počasí na druhý týden jsou v současné chvíli o něco optimističtější. Doufejme, že nepřízeň počasí jsme si již vybrali a nyní nás čeká jen to lepší. Pondělí bylo převážně polojasné a ukázalo se i Sluníčko, které bylo opět fotografováno. Kdo mohl, vyndal navlhlé věci ze stanů a rozložil je po okolním zábradlí či lavičkách, aby uschly. Po snídani připravil Lumír pro mladší účastníky malý astronomický test, který prověřil jejich znalosti. Těsně před obědem se obloha zase zatáhla a vypadalo to, že začne pršet. Proto se několik jedinců raději vypravilo do jídelny autem. Zbytek byl statečnější a šel pěšky. Nakonec spadlo jen pár kapek a za chvíli už zase vysvitlo Slunce. Po návratu z oběda, který odhalil, čemu se ve Hvozdu říká „pražská omáčka“, se několik expedičníků vydalo pátrat po „keškách“. Další část se poskládala do služební dodávky a vyrazila směr Manětín, aby doplnila zásoby potravin. Malá skupinka v počtu čtyř osob se později vydala do nedaleké obce Pláně, kde je velká ohrada s koňmi a také dětské hřiště s pískovištěm, prolézačkami a kolotočem.

Všichni se zase společně sešli kolem 16. hodiny, kdy služba namazala rohlíky máslem a položila na ně plátky šunky. Po tak výborném občerstvení se jen zaprášilo. Pár sportumilovných jedinců na hřišti s míčem předvádělo něco, co by se s přivřením obou očí snad dalo nazývat fotbalem, ostatní spíše jen tak diskutovali, tvořili něco u PC nebo relaxovali. Odpoledne poměrně rychle uteklo a nastal čas nástupu. Lumír vyhodnotil meteorologickou situaci jako nepředvídatelnou, leč přesto vyhlásil pozorovací pohotovost a rozdělil účastníky do skupin. Během cesty na večeři i nazpátek se oblohou proháněla oblaka, ale procento modré oblohy bylo i přesto poměrně vysoké. Hlavně při srovnání s uplynulými dny.

Kolem osmé hodiny se už nejaktivnější pozorovatelé začali připravovat na jasnou noc. Chystali techniku a potřebné pomůcky, aby se okamžitě, jakmile to podmínky dovolí, mohli vrhnout do víru pozorování. Ostatní zvolili opatrnou vyčkávací taktiku. Ještě kolem 22. hodiny nebylo zcela rozhodnuto. Byly sice vidět hvězdy, ale výhled stále kazila částečně průhledná oblačnost. V pozdějších hodinách se počasí přeci jen umoudřilo a nakonec se, byť s určitými přestávkami, způsobenými přechodem mraků, dalo pozorovat až do ranních hodin.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák


Den 9, úterý 10. srpna 2010

Ranní mlha nad táboremDevátý den Expedice plynule navázal na předchozí. Vzhledem k jasné obloze většina účastníků ukončila svoje pozorování až v brzkých ranních hodinách a několik málo pozorovatelů skončilo až s přeletem Mezinárodní kosmické stanice a satelitu Iridium přibližně v půl páté ráno. Po sbalení veškeré techniky se všichni vydali spát a dohánět drahocenné minuty spánku. Ten však bohužel nebyl příliš dlouhý, neboť pár hodin poté již Slunce v plné síle pražilo do prostoru našeho tábora. Budíček byl dnes velmi mírný – tichý a osobní. Tak se tedy není čemu divit, že na snídani jsme se spíše jen tak ploužili.

Náplní dopoledne bylo sbalení všech dalekohledů, montáží a dalších všemožných doplňků a příslušenství, které přes noc dostaly notnou dávku padající rosy a potřebovaly vyschnout. Někteří z nás se vydali opět spát, jiní se pomocí tekoucí vody a rachotu zubních kartáčků snažili vymanit z říše spících. Během dopoledne bylo jasno, a tak jsme využili této možnosti na pozorování a fotografování sluneční fotosféry a chromosféry. Došlo na porovnávání kvality obrazu použitých dalekohledů, okulárů a filtrů. Poslední zbytky dopoledne byly věnovány předběžnému zpracování napozorovaných dat (foto Jupitera).

Po službě, tvořené Ivetou a Michalem, jsme na oběd vyrazili všichni. K obědu jsme měli připravenou fazolovou polévku a přírodní vepřový řízek. Při cestě nazpět bylo možné se zastavit v místním obchůdku, čehož nemálo z nás využilo na zakoupení zákusku například v podobě nanuku. Odpoledne probíhalo odpočinkovým tempem v družném rozhovoru s ostatními, v náruči spánku či s knihou v ruce. Tyto činnosti byly přerušeny pouze dvěma událostmi. Tou první byla krátká přednáška Jakuba Tomana o Pozorování sluneční chromosféry a druhou samozřejmě asi všemi oblíbená odpolední svačinka.

Prozatím nejdůležitější událostí nadcházejícího večera byl nástup, kde jsme se dozvěděli nepříliš optimistické zprávy ohledně výhledu počasí na dnešní noc. Podle dostupných zdrojů, které zde máme, to vypadá na skoro zataženou až úplně zataženou oblohu, tedy nevhodnou pro jakékoliv systematické pozorování. Po nezbytném pochodu do hospody a zpět proběhlo několik leteckých exhibicí. Do vzduchu se vznesl model letadla i vrtulníku. Večerní klid narušovalo několik kombajnů, které pilně sklízely plodiny na nedalekém poli.

Matěj Kučera, foto Václav Kalaš


Den 10, středa 11. srpna 2010

Zpracování výsledkůJeště než se dostaneme k popisu dnešního dne, je nutné doplnit informace k právě uplynulé noci. Do pozdních nočních hodin bylo zataženo, takže se účastnící Expedice věnovali všelijakým činnostem. Jednou z nich byla taková malá zkouška odvahy, která měla prověřit, jak se budou chovat vybraní jedinci, když se pošlou do temného lesa bez jakéhokoliv světelného zdroje. Kupodivu se to pro některé ukázalo jako velký problém. Někteří se na akci sáhodlouze psychicky připravovali a dokonce jednoho se k výletu do lesa nepodařilo vůbec donutit. Jinak oblačnost se podle neověřených informací kolem půl druhé v noci roztrhala a bylo jasno. To již však, snad s jedinou výjimkou, všichni sladce pochrupávali.

Ráno služba namazala chleby, uvařila čaj a pak se vydala probudit ostatní táborníky. K tomuto účelu byly využity i dvě nezletilé děti, starý plechový kotlík a kámen. Přesto, že byla hlasitým řevem vyhlášena „večeře“ a posléze i „konec večeře“, výsledky budíčku byly zpočátku velmi žalostné. Do klubovny se došouralo pomalým krokem jen pár nejhladovějších jedinců. Celý tábor ožíval velmi pomalu a trvalo docela dlouho, než se všichni nasnídali. Dopoledne se uskutečnil mimo jiné další díl „záludných otázek z astronomie“. Na oběd, ke kterému byla čočka s párkem, se pár účastníků vypravilo planetární dodávkou. Nebylo to však z lenosti či nebezpečí zmoknutí, ale proto, aby hned po jídle mohli zajet do Manětína dokoupit zásoby.

Odpoledne bylo věnováno mimo jiné dalšímu zpracování napozorovaných dat. Meteoráři odměřovali, kontrolovali a přepisovali své úlovky do počítače, fotografové upravovali snímky v grafických editorech. Kdo měl zájem, mohl si poslechnout první část přednášky o tom, zda přistání na Měsíci byla skutečnost nebo podvod století. Na toto téma střídavě vykládali Lumír Honzík a Ondřej Trnka. Po přednášce následovala svačina a pak většinou volný program. Kromě sbírání hub v okolním lese nebo brnkání na kytaru bylo možné spatřit třeba i natírání dalekohledu barvou nebo výrobu nejrůznějších předmětů z mazlavé hlíny. Této činnosti se věnovali dva nejmladší účastníci a to s takovou vervou, že brzy byli pořádně zamazaní. Také se využilo příznivé počasí k tomu, že se udělala společná fotka. K večeru dorazilo několik aut s fotbalisty, kteří si na hřišti zatrénovali. Na nástupu Lumír vyhlásil pozorovací pohotovost s tím, že situace sice zatím nevypadá příliš dobře, ale je šance, že se později vylepší. Tentokrát už by se všichni věnovali pozorování meteorů, protože příští noc má nastat maximum Perseid.

Václav Kalaš, foto Václav Kalaš


Den 11, čtvrtek 12. srpna 2010

Jeden z jasnějších Perseid v souhvězdí Labutě Dnešní ráno bylo velmi podobné tomu předchozímu. I když byla vyhlášena snídaně, chvíli trvalo, než si to spáči uvědomili a další doba uplynula, než byli schopni uvést svá těla do pohybu. Pozorovalo se totiž hluboko do noci, takže o nějakém pořádném vyspání se nedalo vůbec mluvit. V klubovně, kde probíhal výdej, se jen velmi váhavě objevovali expedičníci, mumlavě pozdravili, popadli rohlík s máslem a mlčky žvýkali.

Dopoledne bylo převážně věnováno zpracování napozorovaných meteorů. Obvykle probíhalo tak, že u počítače seděli dva lidé a každý měl svůj přesně definovaný úkol. Jeden diktoval a druhý zapisoval údaje o spatřených meteorech. Těsně před odchodem na oběd dorazilo do tábora auto Českého rozhlasu, které přivezlo redaktora Jiřího Blažka. Ten s několika účastníky natočil krátký rozhovor o Expedici a maximu Perseid. Protože by kvůli tomuto zdržení zpovídané osoby nestihly dojít včas do jídelny na oběd, použila se na jejich dopravu planetární dodávka.

Po obědě pokračovala transformace dat z papírové podoby do elektronické formy. Později začalo pršet a tak se musely rychle sklidit všechny věci rozvěšené po zábradlí, kde se sušily. Zhruba po 14. hodině proběhl druhý díl přednášky o přistání na Měsíci, kde byly opět vyvráceny různé konspirační teorie, které jej považují za podvrh. Po jejím skončení kupodivu již nepršelo, dokonce chvílemi mezi mraky prosvítaly sluneční paprsky. Kolem 17. hodiny se velká část táborníků usadila na lavičkách poblíž auta, ve kterém bylo puštěno vysílání Českého rozhlasu Plzeň. Čekala jednak na svačinu, ale také na to, co uslyší z rádia. Podle pana Blažka měla být ve zprávách nejprve odvysílána krátká upoutávka a zhruba o půl hodiny později delší reportáž o Expedici. Slíbené upozornění se v hlavních zprávách neobjevilo, ale cca po dvaceti minutách se éterem rozezněly hlasy několika expedičníků, kteří odpovídali na otázky pana redaktora. Meteorologická situace byla na nástupu (podobně jako v minulých dnech) zhodnocena jako značně komplikovaná s tím, že je možné v noci očekávat prakticky cokoliv. V rádiu hlásili nebezpečí přívalových dešťů, ale podle družice a radaru není ani vyloučeno, že se bude moct pozorovat. Vedoucí proto vyhlásil pozorovací pohotovost a rozdělil pozorovatele do skupin.

Večeře proběhla bez problémů a po návratu se našel čas i na různé druhy zábavy. Ke slovu přišlo létání s modely vrtulníku, malé házecí letadélko nebo hrátky s míčem. V pozdějších hodinách všichni bedlivě sledovali předpověď, protože mělo nastat maximum Perseid a byla by škoda je promeškat. Ta se však stále měnila a vypadala dost špatně. Naproti tomu samotná obloha se pomalu, ale jistě začala vybírat a i když stále přecházela oblačnost, nakonec se dalo docela obstojně pozorovat. Zejména zpočátku se dosti plnily korekční listy, ale pak silně převážily záznamy o meteorech. Frekvence byla velmi slušná a občas měli zapisovatelé značné problémy, aby zvládli zapsat všechny potřebné údaje.

Václav Kalaš, foto Martin Adamovský


Den 12, pátek 13. srpna 2010

Práce s tekutým dusíkem v rámci her s pobočkouPo dnešní noci většina osazenstva tábora začala věřit v astronomii nakloněné bohy, jelikož jedině tak lze vysvětlit meteorologickou situaci, která v průběhu noci panovala nad bažantnickým nebem. Podle veškerých předpovědí a meteorologických družic mělo být večer nejen zataženo, ale hrozily dokonce i přívalové lijáky. S úderem soumraku se však začala obloha postupně projasňovat a pak víceméně bezoblačná vydržela nad očekávání až do druhé hodiny ranní. Jelikož měl tuto noc maximum meteorický roj Perseid, o vzrušení a krásné meteory nebylo nouze. Oproti minulé pozorovací noci nebyla sice frekvence o mnoho větší, ale zato létaly opravdu jasné meteory, především v oblasti souhvězdí Velkého vozu a okolí. Okolo druhé hodiny ranní se obloha však již zatáhla oblačností a expedičníci ulehli ke spánku. Podle zpráv Jirky Poláka, který všechny ujišťoval, že do rána to na déšť nevypadá, většina osazenstva ulehla na hřiště s vidinou dlouhého a klidného spánku. Zprávy se však ukázaly jako mylné, takže okolo páté hodiny ranní téměř všechny (sám Jirka ulehl v noci do stanu) vzbudil „příjemný“ ranní deštík.

Aby nebylo o další překvapení nouze, okolo deváté hodiny ráno všechny probudila poměrně silná detonace a následný silný hlas Ondry Trnky, svolávající všechny spáče na snídani. Za oním výbuchem stál náš dnešní návštěvník Marek Česal, který nám přijel uspořádat již tradiční Den s pobočkou, tedy den plný fyzikálních a astronomických her a soutěží. Jak jsme zjistili záhy po vzbuzení, za onou detonací stál kapalný dusík nalitý do uzavřené plastové lahve. Po snídani se tedy konala první část Dne s pobočkou, kde jsme se mohli například blíže seznámit s vlastnostmi již zmiňovaného kapalného dusíku. Soutěžili jsme ve zhasínání svíčky bez doteku a ve výrobě mýdlových bublin. Uskutečnil se poslední expediční oběd v budově zemědělského družstva Hvozd, kde jsme si pochutnali na svíčkové. Odpoledne se konala druhá část Dne s pobočkou (kvůli dešti přesunutá pod střechu), tentokrát ve znamení soutěží a skládání origami. Jelikož nestálé přeháňkovité počasí vydrželo až do podvečerních hodin, musel se tábor přesunout na večeři pomocí aut. Večer byl naplánován táborák a opékání vuřtů, kvůli počasí nezvykle pod přístřeškem. Ještě před tím se uskutečnilo vypuštění horkovzdušného balónu, který byl pozorován do té doby, než zmizel v mracích. Pak už se dlouze debatovalo u krbu a pojídaly tepelně upravené uzeniny.

Martin Adamovský, foto Jiří Polák


Den 13, sobota 14. srpna 2010

Posezení u ohněPo deštivé noci se tábor probudil do nečekaně téměř jasného rána. Svačina, vyhlášená pískáním a voláním nejmladšího účastníka, byla vynikající. Vánočky namazané nezvykle silnou vrstvou marmelády chutnaly všem. Dopoledne bylo věnováno přepisování napozorovaných dat do elektronické formy, případně různým formám odpočinku. Chvíli bylo možné dalekohledem sledovat Slunce, ale obloha se poměrně brzy opět zakabonila. Na krátkou návštěvu do tábora zavítal Michal Rottenborn, aby zde domluvil nějaké organizační záležitosti. Pak už následoval pochod na oběd a protože byla sobota, šlo se tentokrát do hospody. Kromě toho, že pár lidí našlo v polévce jako bonus kost, proběhl bez jakýchkoliv zajímavostí.

Odpoledne se pokračovalo ve zpracovávání dat, někdo se šel osvěžit do rybníka, jiní tvořili debatní hloučky a povídali si. Houbaři museli očistit, rozkrájet a dát sušit své úlovky. Na nebi se střídala oblačnost s modrou oblohou a občas bylo možné se vyhřívat ve svitu Slunce. Než jsme se nadáli, už tu byla doba svačiny a mohli jsme vyrazit do klubovny, kde byly připravené rohlíky s pomazánkovým máslem. Po svačině mohl každý pokračovat ve svém druhu zábavy či práce. Ke slovu přišly i společenské hry nebo pobavení zprostředkované počítači. V podvečer nedaleko tábora zaparkovala čtyřkolka a její osádka si chvíli na hřišti čutala s míčem. Poté, co se unavila, uspořádala několik zběsilých jízd v okolním lese a zmizela.

Po šesté hodině večerní se uskutečnil poslední nástup, kde Lumír naplánoval činnosti, které se budou muset provést poslední den. Také určil, kdo bude jaké vykonávat. Po tomto rozdělení se expedičníci vydali na závěrečnou letošní cestu do hospody, kde na rozloučenou dostali pořádný řízek se salátem. Po jídle následovalo rozloučení s panem hospodským a při cestě do Bažantnice se naposledy hlasitě rozkejhaly husy, kolem jejichž ohrady se denně chodilo. Nebe se pomalu zatáhlo, takže se místo pozorování rozdělal oheň a opékaly se zbytky špekáčků a párků, které se nestačily sníst minulou noc.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák


Den 14, neděle 15. srpna 2010

Likvidace stanového táboraPoslední expediční noc byla značně větrná. Stany se v poryvech větru pohybovaly, jako by jimi někdo lomcoval. Vypadalo to, že se přižene nějaká pěkná průtrž mračen, ale naštěstí se tak nestalo. Snídaně byla vyhlášena s notným zpožděním, ale zato si mohli táborníci vybrat z několika druhů jídel. Bylo totiž nutné dodělat načaté suroviny, takže na tácech se objevily chleby s máslem, paštikou nebo sýrem. Po takovéto posile se všichni pustili do postupné likvidace tábora. Nejprve vynosili všechny věci ze stanů a přemístili je buď na betonový plácek nebo rovnou do aut. Pak přišla řada i na stany. Postupně se poroučely k zemi a odhalovaly se obdélníky zmačkané a odumřelé trávy, které byly pod nimi.

Vybraní jedinci vynášeli věci z jednotlivých místností a rovnali je také na beton. Odtud se později stěhovaly většinou do planetární dodávky, samozřejmě opět co nejúspornějším způsobem. Do vyprázdněných prostor napochodovaly další skupinky, které dostaly za úkol je uvést do stavu, jaký v nich panoval před začátkem Expedice. To znamenalo posbírat případné odpadky a zapomenuté věci, zamést, vytřít a v některých případech nanosit zpět původní inventář. Asi nejvíce práce měl Pepa s Ivetou, kteří uklízeli tzv. „myšárnu“. Odtud byla totiž během akce postupně vystěhována většina nábytku a nyní se tam musela vrátit. Jedním z jejich úkolů bylo také rozmrazit ledničky. Toho využil Pepa, posbíral led, uplácal z něj ledové koule a došlo ke krátké koulovačce.

Již před desátou hodinou se objevilo první auto s nedočkavými rodiči, aby si převzali svého potomka. Netrvalo dlouho a k táboru se sjelo několik dalších vozidel. Postupně tak stavy expedičníků řídly, hlavně o nejmladší účastníky. Vozidla motorizovaných táborníků se také pomalu zaplňovala a když v nich bylo naloženo vše potřebné, jejich majitelé se rozloučili s těmi, kteří ještě dokončovali balení a poté nabrali kurs k domovu. Po dobalení, vyřízení potřebných formalit, zaplacení pronájmu a odjezdu posledního auta hřiště osiřelo. Tak zase za rok…

Václav Kalaš, foto Jiří Polák