Testovací zařízení MPTA-098

Zejména v počátcích, kdy se raketoplán teprve vyvíjel, sehrály svou nezastupitelnou roli i další stroje a zařízení, určené většinou k různým testům. Kromě již zmíněných můžete třeba při brouzdání po Internetu narazit na zkratku MPTA-098. O co se v tomto případě jedná?

Celý název tohoto zařízení je Main Propulsion Test Article, tedy něco jako „testovací zařízení hlavního pohonu“. Skládá ze zadní části trupu raketoplánu, nosné konstrukce, která napodobuje střední trup a trojice kompletních hlavních motorů (Space Shuttle Main Engine – SSME). Dále jsou zde všechny hlavní pohonné systémy, potrubí a elektrické systémy. Celá tato sestava byla určena pro testování motorů raketoplánu. S její výrobou započala firma Rockwell International 17. července 1974 a stavba trvala bezmála tři roky. Dne 24.6. 1977 bylo zařízení převezeno do NSTL (Národní vesmírná technická laboratoř), kde bylo připojeno k vnější nádrži (External Tank – ET) a použito na statické testy motoru. Tato vnější nádrž byla úplně první svého druhu.

V období od 21.4. 1978 do 17.1. 1981 se na MPTA-098 prováděly testy statického hoření. Dne 2.7. 1979 utrpělo zařízení výrazné poškození, které způsobil rozbitý palivový ventil na motoru číslo 2002. Následovala rozsáhlá oprava a testy mohly být obnoveny až po dvou měsících. Na 4. listopad byl naplánován test o délce 510 sekund, ale po 9,7 sekundách selhalo turbočerpadlo, které přivádělo vysokou rychlostí tekutý kyslík, takže nemohl být dokončen. První úspěšný kompletní test statického hoření, který se skládal ze 100% chodu všech tří hlavních motorů, se podařilo uskutečnit 17.12. 1979 a trval 544 sekund. Následovaly další dva úspěšné testy v únoru a březnu 1980, ale pak následovalo několik nezdarů. Některé byly způsobeny přehříváním vysokotlakých turbočerpadel, jiné zase poškozením letových trysek. Tyto neúspěchy vedly k tomu, že byla provedena řada úprav, jak přímo v motorech, tak i na přidružených systémech.

17.1. 1981, jen tři měsíce před předpokládaným prvním startem raketoplánu do vesmíru, předvedlo MPTA-098 úspěšné 625 sekundové hoření. Tři hlavní motory z raketoplánu Columbie byly následně odmontovány, převezeny do NSTL a instalovány do MPTA-098, kde úspěšně dokončily 520sekundový letový test. Motory pak byly opět vráceny zpět do KSC a instalovány do Columbie, kde úspěšně vykonávaly přípravné dvacetisekundové hoření (Flight Readiness Firing – FRF) a to až do 20.2 1981. To připravilo cestu pro první vypuštění Columbie do vesmíru 12.4 1981.

V letech 1981 až 1988 zůstalo zařízení MPTA-098, nejprve v kompletní sestavě, nevyužité. Později byla vnější nádrž odmontována a nyní je možné ji spatřit v areálu Marshallova vesmírného letového centra (MSFC), konkrétně v Americkém vesmírném a raketovém centru (U.S. Space & Rocket Center). Toto centrum se nachází ve městě Huntsville, stát Alabama a nádrž je zde připojena k orbitálnímu simulátoru Pathfinder. Část konstrukce MPTA-098 byla koncem roku 1988 použita jako model pro plánovaný nový dopravní nosič nazvaný Shuttle C. Mělo se jednat o nepilotovanou nákladní loď, vycházející koncepčně z raketoplánu. Program byl ale v roce 1990 ukončen a model rozmontován. Údaje o tom, kde se MPTA-098 nachází v současnosti, se poněkud rozcházejí. Podle většiny pramenů by mělo být uloženo ve Stennisově vesmírném centru v Mississippi – SSC (dříve nazývaném NSTL), ale podle fotografií, které jsou na stánkách A Field Guide to American Spacecraft (Průvodce po amerických kosmických lodích) to vypadá, že alespoň spodní část MPTA-098 je v MSFC. Je pravděpodobné, že zařízení je rozděleno minimálně na dvě části a každá je umístěna v jiné lokalitě.