Zatmění Slunce 2008 – Pozorování z Pracova – V. Kalaš

V době zatmění jsem byl na dovolené v zotavovně Pracov, která se nachází nedaleko města Tábor, přesněji řečeno mezi Radimovicemi u Želče a Sezimovo Ústím (mapka). Budovy zotavovny obklopuje poměrně velký areál, ve kterém je možné nalézt kromě parkoviště, tenisových kurtů, místa na fotbal nebo parčíku také krytý bazén. Vzhledem k tomu, že v době zatmění bylo velmi teplé počasí, trávil jsem jej právě v tomto bazénu nebo na travnatém prostranství za ním. Právě odtud jsem je spolu se svou rodinou sledoval. Vybaven jsem byl pouze běžným digitálním fotoaparátem Olympus C-760 UZ a dvěma filtry z rentgenového filmu. Jeden z nich jsem získal kdysi dávno na Hvězdárně v Rokycanech a druhý na zájezdu s H+P Plzeň za zatměním Slunce v roce 1999.

Původně jsem měl v úmyslu se na zatmění podívat jen očima (samozřejmě vyzbrojenýma filtrem), ale nakonec jsem se pokusil udělat i pár snímků. První pokusy jsem dělal tak, že jsem fotoaparát nastavil do poloautomatického režimu a ručně zaostřil na nekonečno. Poté jsem před objektivem podržel filtr, zoom nastavil na maximum (desetinásobek), našel Slunce a vyfotil. Protože jsem neměl stativ, všechny fotky jsou pořízeny „z ruky“ a většina z nich je rozmazaná. Později jsem přepnul do režimu AUTO a nechal přístroj, aby si optimální nastavení zvolil automaticky. Kupodivu byly výsledky poněkud lepší než při manuálním zaostření.

Po nějaké době zaregistrovali ostatní slunící se lidé, že se nějak podezřele často díváme do Slunce a při tom si před obličej dáváme takovou divnou věc. Chvíli nás jen tak okukovali, ale pak jeden z nich překonal ostych a přišel se zeptat, zda se může také podívat. Ochotně jsem filtr zapůjčil a za chvíli se objevili další zájemci o podívání. Někteří si polohlasně šuškali cosi o tom, že Slunce zakrývá „asi nějaká planeta“, takže jsem se pokusil o takovou malou osvětu a vysvětloval že to, co zakrývá Slunce není planeta, ale Měsíc. Pár z nich dokonce i vědělo – zřejmě z novin – že nějaké zatmění má být a že někdy po půl dvanácté bude největší. Postupně se podívali, poděkovali a zase odešli chytat bronz. Pořídil jsem ještě pár snímků a pak jsem se musel odebrat na oběd, který jsme měli nachystaný na 12. hodinu. Poslední snímek jsem vyfotografoval ještě z balkónu našeho pokoje.