Ubytovaní jsme byli v hotelu Prima Live Garden Park, což je veliký komplex budov s dvěma velkým venkovními bazény a jedním vnitřním, nechybí zde ani tobogány a další vodní atrakce. Animátoři neustále pobíhají kolem a vyzývají všechny, aby si šli zahrát plážový volejbal, vodní pólo, či šli alespoň tancovat. Dále je z
de dětské hřiště, minigolf, tenisové kurty, lukostřelba a spousta dalších atrakcí. Většinu z nich jsme ale za tu krátkou dobu nestačili ani vyzkoušet. Písčitá pláž u moře je vzdálená asi 300m od hotelu.
První dni jsme střídali koupání v moři s tobogány u hotelových bazénů. Zajeli jsme i do nedalekého městečka Midoun na prohlídku místních trhů. Bohužel neznalý člověk není schopen usmlouvat přijatelnou cenu, přestože mnoho obchodníků ovládá několik základních českých slov. Do dnes jsem nepochopil, jak někteří místní prodejci jen podle vzhledu hned poznali, že jsme Češi.
Po večeři jsme chodili pozorovat noční oblohu. Snažili jsme se najít jižní souhvězdí, která od nás nejsou pozorovatelná. Djerba se nachází na 33. stupni severní šířky a to je již znatelný rozdíl proti České republice. Na první pohled nás upoutala jasná Venuše, která svítila nezvykle vysoko. Polárka byla naopak neobvykle nízko. Dále mě překvapil Altair, nejnižší hvězda letního trojúhelníku, který z večera kulminoval a nacházel se poblíž zenitu. Bohužel nad jižním obzorem, nad mořem, byl neustále zákal. Nejjižnější souhvězdí, které jsme viděli, byla Jižní koruna. Ale i na toto relativně malé, ale nápadné souhvězdí jsme si museli pomoci triedrem.
Na den zatmění jsme si pronajali auto Renault Thalia a vydali se na jih. Ostrov je spojen s pevninou asi 2 km hrází, kterou vybudovali již Římané. Stín zatmění měl procházet asi 50 km jižně od pobřeží. My jsme plánovali jet ještě jižněji a dostat se přibližně do 1/3 stínu. Čím jižněji, tím byla příznivější předpověď počasí. To ale bylo z důvodu pouštních oblastí a ze stejného důvodu se také zhoršovala četnost a kvalita komunikací. Při pobřeží je úplná rovina, ale po několika desítkách kilometrů se zvedá pás vysokých hor. Vybrali jsme si jeden opuštěný vrcholek poblíž vesničky Ksar-Jouamaa. Byl zde nádherný výhled do krajiny. Poblíž našeho stanoviště stály riuny opuštěné vesnice, takže během částečné fáze jsme si mohli udělat prohlídku zajímavé místní architektury. Během zatmění jsme nebyli nikým rušeni. Celé zatmění jsem fotografoval na digitální fotoaparát Olympus C-770 s 12-ti násobným zoomem (přepočtené ohniskem 450 mm), okamžiky T2-T3 a T4 navíc filmoval na videokameru Panasonic NX67. Dále jsme měli k dispozici dva triedry na vizuální pozorování. Průběh celého zatmění bych přirovnal k zatmění částečnému. Pokud by člověk nevěděl, že probíhá zatmění, pravděpodobně by nic nezaregistroval. Asi 10 minut před začátkem úplné fáze jsme si všimli, že Slunce již nepálí jako obvykle. Přirovnal bych to k zeslabení cirovitou oblačností, přes kterou Slunce prosvítá. Další změnou byl jiný barevný nádech světla, dle mého odhadu mírně do modra. Jak úbytek jasu, tak změna odstínu byly ale jevy velice pomalé a nevýrazné a oko si stihne přivyknout a žádné změny nezaregistr
uje. I během úplné fáze bylo třeba používat sluneční filtry. Žádný náhlý pokles jasu, který jsme zažili při úplném zatmění v roce 1999, se nekonal. Stejně tak jsme neviděli bailyho perly, korónu ani protuberance. Šířka prstenu prosvítajícího Slunce byla příliš veliká. Přesto to byl zajímavý zážitek. Počasí nám celý den přálo. Určité nejistoty jsem měl při odjezdu, kdy se téměř zatáhlo, ale cestou na jih jsme oblačnosti ujeli a během celé fáze zatmění jsme měli naprosto jasnou oblohu. Občas přešlo několik mráčků, ale vždy v dostatečné vzdálenosti od Slunce.
Protože jsme měli auto pronajaté na celý den, pokračovali jsme po skončení zatmění výletem na Matmatu. Tato oblast je zajímavá lidskými příbytky vytesanými ve skále. V nedávné době ji také proslavil film Hvězdné války, který se v této neobvyklé krajině natáčel. Bohužel silnice značená na mapě byla ve skutečnosti kamenitá cesta, která se s přibývající vzdáleností od hlavní silnice neustále zhoršovala. Velké kameny nám neustále bubnovali do spodku auta. Dojeli jsme a
ž k místu, kde byl z jedné strany sráz, z druhé skála a na cestě obrovské výmoly. Dál to naším silničním autem prostě nešlo a museli jsme se vrátit. Objížďkou přes 100 km po hlavní silnici jsme ztratili tři hodiny času. Proto jsme si v Matmatě k prohlídce vybrali první díru, kterou jsme uviděli. Hned přispěchaly dvě ochotné průvodkyně, provedly nás tímto zajímavým obydlím a pohostily nás místním silným čajem a kouskem placky.
Poslední den jsme strávili nákupem suvenýrů v nedalekém městě a k večeru jsme se zašli ještě naposledy vykoupat do moře. Brzy ráno jsme odlétali domů. V poloprázdném letedle jsme si mohli vybrat sedadla u okének a sledovat východ Slunce.
Prstencové zatmění Slunce 3.10.2005
