Vznik tohoto souhvězdí vysvětluje báje zrozená v šeru dávných věků a nesčíslněkrát předávaná z generace na generaci. Když Perseus usekl hlavu Meduse, řinula se z otevřené rány krev do moře a na tom místě vznikl na příkaz boha vod Poseidóna sněhobílý kůň Pegas. Po svém zrození odletěl Pegas na horu Helikon u Korintského zálivu, kde sídlily ochránkyně umění Múzy. Dodnes se o Pegasovi mluví v souvislosti s uměním, zejména básnickým. Poseidón dal Pegasa později hrdinovi Bellerofórovi, který s ním vykonal nejeden hrdinský čin. Když však Bellerofón přemohl obludu Chiméru, zpychl nad svou statečností a chtěl se dostat na Pegasovi až na Olymp mezi bohy. Rozhněvaný pán Olympu – Zeus – poslal na Pegasa ovády. Pobodaný Pegas se splašil a jezdce shodil. Bellerofónův osud potvrzuje starou moudrost, že pýcha předchází pád. Pegas však pokračoval dál a dostal se až na oblohu.
Název bájného koně pochází od Féničanů, výtečných starověkých mořeplavců. Jejich lodi měly na přídi „okřídleného koně“ s uzdou (Pega Sus). Tím se vysvětluje nejen název, ale i to, že na obloze je pouze přední půlka koně, a to obrácená. Tak viděli příď své lodi námořníci z paluby. Z nádob a z hliněných tabulek Chetitů, Mezopotámců a Etrusků vidíme, že v jejich bájích měl Pegas křídla. Proto se mu také říká okřídlený kůň.
